Jako rodiče jsme se vzdali svých snů, abychom zajistili lepší budoucnost pro naše syny. Pracovali jsme neúnavně s nadějí na vděčnost a respekt. Ale jak stárli, vzdálenost mezi námi se zvětšovala a my jsme se ptali, zda naše oběti nebyly zbytečné.
Když jsem vyrůstala, rodiče mi vždy říkali, že v mém životě bude spousta chlapců a že bych se neměla příliš starat o žádného z nich. Kdo by si pomyslel, že nakonec skončím s mým středoškolským miláčkem? Ale přesně to se stalo. Teď máme dvě děti a stále se hluboce milujeme. Nicméně, věci se vyvinuly způsobem, který jsme nikdy nečekali.
Naše rodina byla vždy velmi soudržná. Dokázali jsme překonat mnoho výzev, které nám život přinesl. Vždy jsme čelili problémům s důstojností a silou. Ale když táta po dlouhé nemoci zemřel, zdálo se, že naše štěstí vyprchalo. Život v malém městě není příliš výrazný. Můj bratr a já jsme chodili do stejné školy. Táta,
„Můj bývalý manžel se spolčuje s mou matkou. Teď chce, abych Emu dala jemu. Ema může být velmi tvrdohlavá a moje matka věří, že potřebuje svého otce. Chová se kolem něj úplně jinak, ale nemohu s tím souhlasit,“ sdílí 34letá Jana. Jana žije se svou dcerou a matkou v malém městě, zatímco
Nejprve bych měla zmínit, že pocházím z malého města. Nemám ráda městský život. Čistý vzduch, spousta čerstvého ovoce a zeleniny, život vlastním tempem a obyčejní lidé – to je to, co na životě v malém městě miluji nejvíce. Když bylo mému synovi 8 let, jeho otec nás opustil. Mimochodem, odešel za ženou z města. Řekl, že
Ať se stane cokoliv, rodiče jsou vždy připraveni pomoci. Ať už jde o neúspěch v práci nebo rozchod, na podporu rodičů se můžete vždy spolehnout. Někdy však návrat domů odhalí víc než jen útěchu.
Nikdy jsem nechtěla stereotypizovat všechny muže, ale nějak se to stalo. Upřímně, nechtěla jsem to. Ale život má způsob, jak odhalit pravdu. Je srdcervoucí, když se váš manžel ukáže jako nevěrník, ale nejsem první a určitě ne poslední. Život v malém městě se zdá tak jednoduchý a krásný, ale jen pokud jste básník, spisovatel nebo umělec.
Byla to tátova vina? Mámin křehký obrys byl viditelný skrz její noční košili. Tátovo nové auto bylo dalším živým vzpomínkou z Jakubova dětství. Mámina neustálá přítomnost na gauči v obýváku byla známkou její deprese, ale Jakub to pochopil až později. V 90. letech nikdo v jejich malém městě nemluvil o duševním zdraví.
Nikdy jsem nechtěla stereotypizovat všechny muže, ale nějak se to stalo. Upřímně, nechtěla jsem. Ale život sám vše ověřil. Je smutné, když se váš manžel ukáže jako nevěrník, ale nejsem první a pravděpodobně ani poslední. Život v malém městě se zdá tak jednoduchý a krásný, ale jen pokud jste básník, spisovatel nebo umělec.
