Po smrti mého bratra Petra jsem zůstala jen s krabicí starých fotek a pocitem, že pro naši rodinu už neexistuji. Vždycky jsme byli s Petrem nerozluční, ale jeho odchod všechno změnil – a nejvíc mě zraňuje, jak mě vlastní rodina odsunula stranou. Teď se ptám: má ještě smysl bojovat o místo v rodině, která mě přehlíží?
Jmenuji se Ivana a celý život jsem věřila, že opravdové přátelství vydrží všechno. S Aničkou jsme byly nerozlučné, dokud jsem jednou já nepotřebovala její oporu. Tehdy jsem zjistila, jak moc může bolet, když vás někdo, komu jste tolik dali, nechá na holičkách.
Když jsem zjistila, že mám rakovinu, myslela jsem, že horší už to být nemůže. Ale v tu chvíli jsem odhalila i zradu svého manžela, což mě zasáhlo ještě hlouběji než samotná nemoc. Přesto jsem v sobě našla sílu bojovat, odpustit a znovu objevit samu sebe.
Jednoho rána mi lékař oznámil, že mám rakovinu. V tu chvíli se mi zhroutil celý svět a já musela najít sílu nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu. Můj příběh je o strachu, naději a odvaze čelit největší zkoušce mého života.
Jmenuji se Marie a blížím se k sedmdesátým narozeninám, ale místo radosti mě obklopuje ticho a samota. Můj jediný syn Petr se mi vzdálil kvůli své ženě, která si nepřeje, abychom byli v kontaktu. V tomto příběhu sdílím své zoufalství, bolest i naději, že najdu cestu zpět k synovi, a ptám se vás: co byste dělali na mém místě?
Jmenuji se Jana a můj život se rozpadal na kusy. Ztráta práce, nevěrný manžel a starost o děti mě přivedly na pokraj zoufalství. Ale i v těch nejtemnějších chvílích jsem našla sílu pokračovat a bojovat za lepší budoucnost.
