Jmenuji se Radek a jsem otec čtyř dětí. Po smrti manželky jsem se snažil zvládnout rodinu sám, ale jeden osudný večer, kdy jsem nechal nejstaršího syna hlídat sourozence, mi obrátil život naruby. Teď stojím před soudem a ptám se: Je možné být dobrým rodičem v očích společnosti, když děláte jen to nejlepší, co umíte?
Jmenuji se Jana a po letech, kdy jsem sama táhla celou domácnost, jsem se rozhodla, že svému manželovi Petrovi ukážu, jaké to je. Můj plán měl být jednoduchou lekcí, ale místo toho otevřel staré rány a odhalil hlubší problémy v našem manželství. Nakonec jsem musela čelit otázce, jestli vůbec ještě umíme být partnery, nebo jsme jen dva cizí lidé pod jednou střechou.
Po pěti letech manželství jsem už nevydržela být jediná, kdo doma všechno dělá. Rozhodla jsem se, že manželovi ukážu, jaké to je, když domácnost nefunguje – jenže můj plán se obrátil proti mně. Místo zlepšení jsme se ocitli na pokraji rozchodu a já začala přemýšlet, kde se stala chyba.
Můj syn vyrůstal bez otce. To muselo ovlivnit jeho charakter. Jeho otec nás opustil, protože „nezvládal rutinu a příliš mnoho zodpovědnosti.“ Jako bych já, o tři roky mladší dívka, věděla o zodpovědnosti víc než on. Vychovala jsem svého syna sama, starala se o něj a připravovala ho na život. A jak to dopadlo? Můj syn Michal se brzy oženil.
Někdy mě udivuje necitlivost a arogance lidí. Zvláště mě rozčiluje, když tyto hrozné činy páchají lidé blízcí a milovaní. Tento příběh se odehrává v srdci České republiky, kde odhaluje kruté realitě opuštění a důsledky zanedbávání rodinných povinností.
