Jmenuji se Ivana a vždy jsem byla žena, která si šla za svým. Po svatbě jsem nechala svého muže Petra řídit naše finance, i když jsem vydělávala víc. Dnes mezi námi stojí zeď mlčení a já se ptám, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Jmenuji se Michal. Byl jsem ženatý s Janou 30 let. Byl jsem hlavním živitelem rodiny a ona se věnovala našemu domovu a dětem. Nikdy jsem nechtěl, aby pracovala; vážil jsem si její přítomnosti v našem rodinném životě. Ale časem jsem ji začal brát jako samozřejmost. Odcizili jsme se a myslel jsem si, že je to jen fáze. Pak se život nečekaně změnil.
Bylo zřejmé, že se mu daří, vyzařoval sebevědomí a radost. Když s latté v ruce prošel kolem Michala, ani se na něj nepodíval. Michal pocítil hluboký pocit ztráty.
Ve věku patnácti let jsem, Karel, navázal přátelství s Kateřinou, dívkou z našeho sousedství, pocházející z problémové rodiny. Po smrti jejího otce a zanedbávání ze strany její matky, která se utápěla v alkoholismu, se Kateřina dostala do systému péče o děti. Léta oddělení a osobní neúspěchy mě neodradily ji hledat a bojovat za naši lásku. Toto je příběh našeho setkání, výzev, kterým jsme čelili, a nečekaného výsledku naší cesty.