Celý život jsem žila v přesvědčení, že mě otec opustil, když jsem byla malá. Až po smrti maminky jsem v zapomenuté krabici objevila staré dopisy, které mi obrátily svět naruby. Najednou jsem musela čelit pravdě, která byla mnohem bolestivější než lež, ve které jsem vyrůstala.
Můj bratr se mnou roky nepromluvil ani slovo. Po smrti našeho otce mě nechal samotnou, přestože mu slíbil, že se o mě postará. Teď, když se mi ozval a chce se ke mně nastěhovat, nevím, jestli mu dokážu odpustit.
Jmenuji se Hana a právě mi bylo šestnáct. Po smrti maminky žiju jen s tátou, který je o generaci starší, a s nevlastní sestrou Lenkou. Každý den bojuji o to, aby mě někdo slyšel, abych mohla být sama sebou, ale v našem domě se mé sny i slova ztrácejí v tichu a pohrdání.
