„Rozhodla se utéct se svým dítětem od své panovačné tchyně a manžela“

Jana byla vždy nezávislou ženou. Tvrdě pracovala během své kariéry, stoupala po firemním žebříčku a pečlivě šetřila. Když potkala Petra, měla už značné úspory. Zamilovali se rychle a do roka byli manželé. Petr se zdál být dokonalým partnerem – laskavý, podporující a milující. Avšak netrvalo dlouho a Jana začala vnímat některé znepokojivé signály.

Petrova matka, Marie, byla neustálou přítomností v jejich životech. Přicházela bez ohlášení, kritizovala Janinu kuchyni a dokonce přestavovala jejich nábytek. Petrovi to nikdy nevadilo; naopak často stál na straně své matky. „Jen se snaží pomoci,“ říkal vždy, když Jana vyjádřila své obavy.

Když se rozhodli renovovat svůj dům, dočasně se přestěhovali do pronajatého bytu. Jana si myslela, že to bude dobrá příležitost mít od Marie trochu klidu. Avšak Marie si našla důvody k návštěvám téměř každý den, často přinášela jídlo a „užitečné“ rady. Jana se cítila dusena, ale snažila se udržet klid kvůli Petrovi.

Tři měsíce po jejich dočasném přestěhování Jana zjistila, že je těhotná. Byla nadšená, ale také nervózní z toho, jak Marie zareaguje. Jak se dalo očekávat, Marie převzala těhotenství jako své vlastní. Trvala na tom, že bude Janu doprovázet na každou lékařskou prohlídku a dokonce začala dělat rozhodnutí ohledně dětského pokoje bez konzultace s Janou.

Petrovo chování se stávalo stále více znepokojivým. Ve všem se podřizoval své matce, od toho, co by měla Jana jíst, až po přípravy na dítě. Jana měla pocit, že ztrácí kontrolu nad svým vlastním životem. Snažila se s Petrem o tom mluvit, ale on její obavy odmítal. „Máma ví nejlépe,“ říkal.

Jednoho večera, po dalším vyčerpávajícím dni plném Mariiny panovačné přítomnosti, Jana dosáhla svého bodu zlomu. Uvědomila si, že pokud něco neudělá, její život – a život jejího dítěte – bude navždy ovládán Marií. Rozhodla se odejít.

Naštěstí měla Jana našetřeno dost peněz na rychlý útěk. Zabalila si pár nezbytností a nechala Petrovi dopis, ve kterém vysvětlovala, že potřebuje nějaký čas na přemýšlení. Ubytovala se v hotelu pod jiným jménem a začala hledat trvalejší místo k pobytu.

Dny se změnily v týdny a Jana se neustále ohlížela přes rameno, obávajíc se, že ji Petr nebo Marie najdou. Podařilo se jí zajistit si malý byt v jiném městě a začala plánovat příchod dítěte sama.

Avšak stres z celé situace si vybral svou daň na Janině zdraví. Vyvinuly se u ní komplikace v těhotenství a musela být hospitalizována. Sama a vystrašená si uvědomila, že to nemůže zvládnout sama. Obrátila se na několik blízkých přátel pro podporu, ale ti byli všichni zpět ve starém městě a nemohli nabídnout víc než emocionální podporu.

Petr ji nakonec vystopoval přes společné přátele. Objevil se v nemocnici s Marií po boku. Jana pocítila tíživý pocit v žaludku, když je viděla vstoupit do svého pokoje. Petr byl rozzuřený a požadoval, aby se vrátila domů. Marie ho samozřejmě podpořila.

Cítící se zahnaná do kouta a vyčerpaná neměla Jana jinou možnost než se s nimi vrátit. Zpět v jejich zrenovovaném domě se věci zhoršily. Marie se „dočasně“ nastěhovala, aby pomohla s dítětem, ale nakonec zůstala natrvalo. Petr nadále stál na straně své matky ve všem, což Janu nechávalo izolovanou a bezmocnou.

Jak měsíce plynuly, Jana si uvědomila, že její sen o šťastné rodině byl jen tím – snem. Byla uvězněna v životě, kde neměla žádnou kontrolu ani hlas. Její kdysi jasná budoucnost nyní vypadala temně a nejistě.