Neviditelná Přítomnost: Noc Hrůzy Matky

Jana Nováková byla oddaná matka žijící v klidném předměstí Prahy. Její dny byly naplněny obvyklým shonem kolem výchovy batolete, správy domácnosti a částečné práce z domova. Její dcera, Anička, byla živá dvouletá holčička s nakažlivým smíchem a zvědavou povahou. Jana si vážila každého okamžiku s ní, i těch náročných.

Jednoho večera, když Jana připravovala večeři, uslyšela Aniččin smích přes dětský monitor. Byl to zvuk, který jí obvykle vykouzlil úsměv na tváři, ale tentokrát to bylo jiné. Smích doprovázel podivný statický šum, který Janu přiměl zastavit se. Pohlédla na obrazovku monitoru a viděla Aničku sedící v postýlce, jak mává na něco mimo záběr.

Jana předpokládala, že se Anička jen baví sama se sebou, možná mává na svůj odraz nebo imaginárního kamaráda. Znepokojení odložila stranou a pokračovala ve večerní rutině. Nicméně incident jí zůstal v mysli a rozhodla se později večer záznam zkontrolovat.

Po uložení Aničky do postele a úklidu kuchyně se Jana usadila na gauči s notebookem. Přistoupila k nahranému záznamu z dětského monitoru a přetočila na okamžik, který dříve viděla. Jak sledovala, její srdce začalo bít rychleji.

Video ukazovalo Aničku sedící v postýlce, jak upřeně hledí na něco mimo dosah kamery. Její oči sledovaly neviditelnou přítomnost pohybující se po pokoji. Pak k Janině hrůze z reproduktorů monitoru vyšel slabý šepot. Byl nesrozumitelný, ale nepopiratelně tam byl.

Janina první myšlenka byla, že někdo hacknul dětský monitor. Okamžitě zkontrolovala bezpečnostní nastavení zařízení a změnila heslo. Ale hluboko uvnitř cítila, že to bylo něco zlověstnějšího než jednoduché narušení bezpečnosti.

Odhodlaná přijít věci na kloub, Jana nainstalovala druhou kameru v Aniččině pokoji s nadějí, že zachytí více důkazů o tom, co se děje. Následující noc zůstala vzhůru dlouho do noci a sledovala živý přenos z obou kamer na svém notebooku.

Kolem druhé hodiny ranní začala podivná aktivita znovu. Anička se posadila v postýlce, smála se a mávala na něco neviditelného. Šepot se vrátil, tentokrát jasnější, ale stále nesrozumitelný. Janě naskočila husí kůže, když sledovala stínovou postavu pohybující se po pokoji na záznamu z druhé kamery.

V panice Jana spěchala do Aniččina pokoje, ale když dorazila, vše bylo normální. Anička spala a pokoj byl tichý. Janě přeběhl mráz po zádech, když si uvědomila, že to, co je straší, je mimo její chápání.

Během následujících dnů se Jana stala stále více paranoidní. Nemohla setřást pocit, že v jejich domově číhá něco zlého. Obrátila se na přátele a rodinu pro podporu, ale nikdo nemohl nabídnout logické vysvětlení toho, co viděla.

V zoufalství po odpovědích kontaktovala Jana paranormálního vyšetřovatele, který souhlasil s návštěvou jejich domova. Vyšetřovatel provedl důkladné prozkoumání a potvrdil Janiny nejhorší obavy: v jejich domě byla skutečně nevysvětlitelná přítomnost.

Přes veškeré snahy očistit domov a zbavit ho entity aktivita pokračovala. Jana se cítila bezmocná, když sledovala, jak se její kdysi šťastný domov stává místem strachu a nejistoty.

Nakonec Jana učinila těžké rozhodnutí odstěhovat se s Aničkou pryč a hledat klid a bezpečí jinde. Ale i když se usadili na novém místě, Jana nemohla setřást pocit, že je něco neviditelného stále sleduje.