Učení mě zcela vyčerpalo. Opravdu miluji své studenty, což činilo rozhodnutí opustit školu z vlastní vůle ještě těžším, než kdybych byla nucena odejít.
S manželem jsme spolu už 35 let. Prošli jsme si mnoha vzestupy a pády, dokonce jsme uvažovali o rozvodu. Nyní, když se blížíme k důchodu, toužíme po klidu a stabilitě. Žijeme v útulném domě s naším milovaným psem. Když ale náš syn přišel žádat o finanční pomoc, musela jsem učinit těžké rozhodnutí.
Nechci říkat, že je můj manžel maminčin mazánek, ale každý den mě o tom přesvědčuje víc a víc. Jde o to, že Honza svou matku naprosto zbožňuje. Řeší všechny její problémy, jen aby se ujistil, že se nestresuje nebo nepřetěžuje. Před několika lety zemřel Honzův otec a nyní se můj manžel stará o všechny opravy v jejím domě. Pokud něco
Ukazuje se, že pouze manžel je zodpovědný za podporu rodiny. Jeho plat je nízký, takže žijí v chudobě — není dost peněz ani na základní potřeby.
Rodiče mého manžela nám vždy mohli finančně pomoci díky svým dobře placeným zaměstnáním. Na druhou stranu moji rodiče, kteří mají finanční potíže, nám pomáhají jinými smysluplnými způsoby. Často se starají o naše děti a přinášejí nám domácí jídla. Nicméně bezmyšlenkovitý komentář mého manžela o finanční podpoře vedl k velkému rodinnému konfliktu.
Vždycky jsem měla napjatý vztah s Evou. Ale teď to posunula na úplně novou úroveň. Honzu jsem potkala na vysoké škole. Začali jsme spolu chodit a pak jsme si uvědomili
Můj vztah s mou sestrou a matkou se nedávno zhoršil. Myslí si, že jsem na svou sestru naštvaná kvůli malichernostem, aniž by k tomu byly jasné důvody.
Článek „Nechci hlídat vnoučata o víkendu“ rezonoval s mnoha lidmi, vyvolal diskuse a různé názory. Ukazuje se, že ne každý chce o víkendu pomoc, a ne každý chce hlídat vnoučata. Pomoc může mít mnoho podob. Následující příběh je napsán v první osobě, i když to není má vlastní zkušenost. „Naše dítě má jednoho…“
Vím, že název může vyvolat spoustu emocí, ale prosím, přečtěte si to až do konce. Toto je jedna z těch situací, kdy může být unáhlený závěr zavádějící. Možná se mnou nakonec budete souhlasit. Přejděme rovnou k věci: Můj manžel a já jsme spolu žili sedm let. Omlouvám se, žili jsme spolu. Sedm let manželství. V něčem mu dlužím, ale
„To je příliš slané, to nemohu jíst,“ řekla tchyně Sarah a s úšklebkem odstrčila talíř. – S tvojí pomocí se budu zotavovat dlouho.
Léta jsem byla zvána, ale vždy jsem odmítala, a teď jsem se rozhodla myslet na sebe. Moje děti jsou dospělé. Moje dcera letos oslavila 38. narozeniny.
Když jsme začali společný život, myslela jsem si, že ho miluji. Seznámili jsme se na večírku u společných přátel, chodili spolu několik měsíců a pak mě požádal o ruku. Teď, po letech, jsem uvězněná v manželství bez lásky a bojím se udělat rozhodnutí.
