Oběť sestry: Převod majetku na milovanou nevlastní sestru

„Jak jsi to mohla udělat, Emily?“ Ráchel na mě křičela, její oči plné slz a bolesti. Stála jsem tam, v našem obývacím pokoji, který byl kdysi plný smíchu a radosti, a teď se zdál být jen prázdnou skořápkou našich ztracených snů. Vzpomínky na Williama mě pronásledovaly každý den, ale teď jsem musela čelit nové realitě.

„Ráchel, já… já jsem myslela, že ti pomohu,“ odpověděla jsem tiše, snažíc se zadržet vlastní slzy. Po smrti mého manžela Williama jsem se snažila udržet náš dům a všechno, co jsme společně vybudovali. Ale když jsem viděla, jak se Ráchel hroutí po zradě jejího manžela Koltona, cítila jsem potřebu jí pomoci. Byla to moje nevlastní sestra, ale vždycky jsem ji považovala za vlastní krev.

Ráchel se otočila a podívala se z okna. „Myslela jsem, že to zvládnu sama. Ale teď… teď mám pocit, že jsem tě zklamala.“ Její hlas byl zlomený a já cítila, jak se mi svírá srdce. Věděla jsem, že její rozvod byl pro ni devastující. Kolton ji podváděl s někým, koho považovala za přítelkyni. Ta zrada byla hluboká a bolestivá.

„Nezklamala jsi mě,“ řekla jsem pevně. „Chtěla jsem ti dát nový začátek. Dům je teď tvůj, Ráchel. Můžeš začít znovu.“

Ale místo úlevy jsem viděla v jejích očích jen strach a nejistotu. „A co ty? Co bude s tebou?“ zeptala se.

„Já… já si najdu cestu,“ odpověděla jsem nejistě. Pravda byla taková, že jsem neměla ponětí, co budu dělat. Dům byl nejen naším domovem, ale také posledním místem, kde jsem cítila Williama blízko sebe.

Ráchel ke mně přistoupila a objala mě. „Nechci tě ztratit, Emily. Nechci, abys kvůli mně trpěla.“

„Neboj se o mě,“ zašeptala jsem do jejích vlasů. „Jsem silná. A ty taky musíš být.“

Dny ubíhaly a já sledovala, jak se Ráchel snaží postavit na vlastní nohy. Přestože měla dům, který jí mohl poskytnout stabilitu, viděla jsem, jak ji tíží pocit viny za to, co jsem pro ni udělala.

Jednoho večera jsme seděly u stolu s hrnkem čaje v rukou. „Emily,“ začala Ráchel opatrně, „myslím, že bychom měly ten dům prodat.“

„Prodat?“ zopakovala jsem překvapeně.

„Ano,“ přikývla. „Myslím, že bychom měly začít úplně od začátku. Ty i já.“

Byla to myšlenka, která mi nikdy nepřišla na mysl. Ale když jsem viděla odhodlání v jejích očích, uvědomila jsem si, že možná má pravdu. Možná jsme obě potřebovaly nový začátek.

„Dobře,“ souhlasila jsem nakonec. „Uděláme to spolu.“

A tak jsme začaly plánovat prodej domu a hledání nového místa pro nás obě. Bylo to těžké rozhodnutí, ale věděla jsem, že je správné.

Když jsme nakonec našly nový byt v centru Prahy, cítila jsem směs úlevy a smutku. Bylo to nové místo bez vzpomínek na minulost, ale také bez Williama.

„Myslíš, že by byl William pyšný?“ zeptala se Ráchel jednoho večera.

Podívala jsem se na ni a usmála se skrze slzy. „Vím, že by byl,“ odpověděla jsem.

A tak jsme začaly nový život v novém domově. Bylo to těžké a plné výzev, ale věděla jsem, že máme jedna druhou.

Někdy si kladu otázku: Udělala bych to znovu? Obětovala bych všechno pro někoho, koho miluji? Možná nikdy nebudu mít odpověď, ale vím jedno – láska je nejsilnější silou na světě.