„Žádný Rozvod. Kdo Zaplatí Hypotéku? Jsi Blázen?“: Tchyně Zjevně Nespokojená

Jana stála u vchodových dveří, její ruka váhala na klice. Slyšela tlumené hlasy uvnitř a věděla, že její tchyně, Marie, už je tam. Zhluboka se nadechla, otevřela dveře a vstoupila dovnitř.

• Ahoj – odpověděla Jana lhostejně.

• Kde jsi byla?

• Šla jsem do obchodu.

• Utratila jsi peníze, které vydělává Petr?

• Ne,

„Je tady!“ zavolala Janina švagrová, Eva, z obývacího pokoje a vykoukla zpoza záclon.

„Ahoj,“ odpověděla Jana lhostejně, sundala si boty a položila malou tašku s nákupem na kuchyňskou linku.

Marie, která seděla na gauči s šálkem čaje, se otočila k Janě s přísným výrazem. „Kde jsi byla?“ zeptala se důrazně.

„Šla jsem do obchodu,“ odpověděla Jana a snažila se udržet klidný tón.

„Utratila jsi peníze, které vydělává Petr?“ Mariin hlas byl ostrý, téměř obviňující.

„Ne,“ řekla Jana pevně. „Použila jsem své vlastní peníze.“

Marie se ušklíbla. „Své vlastní peníze? A odkud si myslíš, že pocházejí? Petr tvrdě pracuje, aby zajistil tuto rodinu, a ty jen tak utrácíš za cokoliv, co chceš.“

Jana cítila, jak jí dochází trpělivost. „Koupila jsem potraviny, Marie. Není to tak, že bych šla na nákupní horečku.“

„Potraviny? Máme tady spoustu jídla. Jen jsi chtěla záminku, abys mohla odejít z domu,“ odvětila Marie.

Eva, která cítila napětí, se pokusila zasáhnout. „Mami, možná bychom si měli všichni sednout a promluvit si o tom v klidu.“

Ale Marie neměla náladu na klidné diskuse. „Ne, Evo. To se musí řešit teď. Jano, musíš pochopit, že tato rodina prochází těžkým obdobím. Petr pracuje přesčasy, aby zajistil, že můžeme zaplatit hypotéku, a ty tam venku utrácíš peníze jako by nic.“

Jana sevřela pěsti a snažila se udržet klid. „Rozumím tomu, Marie. Ale také se musím starat o sebe a náš domov. Nejen sedím a nic nedělám.“

Mariiny oči se zúžily. „Starat se o sebe? Tak tomu říkáš? Utíkat do obchodu kdykoliv se ti zachce?“

Jana cítila, jak se jí v krku tvoří knedlík. Snažila se tak tvrdě udržet všechno pohromadě, ale zdálo se, že nic z toho není pro Marii dost dobré.

„Petr a já jsme o tom mluvili,“ řekla Jana tiše. „Snažíme se dělat vše pro to, abychom to zvládli.“

„Mluvili jste o tom?“ Mariin hlas byl plný sarkasmu. „No, mluvení hypotéku nezaplatí, že?“

Jana cítila slzy v očích. Nechtěla plakat před Marií, ale stres a frustrace byly příliš velké na to, aby je unesla.

V tu chvíli vešel Petr, vypadal vyčerpaně po dlouhém dni v práci. Rozhlédl se po místnosti a okamžitě vycítil napětí.

„Co se děje?“ zeptal se unaveným hlasem.

„Tvoje žena,“ řekla Marie důrazně, „zase utrácela peníze.“

Petr si těžce povzdechl. „Mami, už jsme to probírali. Jana dělá vše pro to, aby pomohla.“

„Pomohla?“ Marie se ušklíbla. „Tím, že utrácí peníze, které nemáme?“

Petr přešel k Janě a objal ji kolem ramen. „Všichni jsme teď pod velkým tlakem. Nezhoršujme to hádkami.“

Ale Marie nebyla připravena to nechat být. „Musíš si ujasnit priority, Petře. Toto manželství se rozpadá kvůli ní.“

Jana pocítila bodnutí viny a smutku. Vždycky se snažila být dobrou manželkou a snachou, ale zdálo se, že nic z toho není dost.

Petr se podíval na svou matku s kombinací frustrace a smutku. „Mami, prosím. Teď potřebujeme tvou podporu, ne kritiku.“

Marie zavrtěla hlavou. „Podporu? Nedělám nic jiného než podporuji tuto rodinu už roky. Ale pokud vy dva nedokážete dát věci do pořádku, možná je čas na tvrdou lásku.“

S těmito slovy si Marie vzala kabát a vyšla z domu, zanechávajíc za sebou těžké ticho.

Jana se opřela do Petrova objetí a cítila se naprosto poražená. Nevěděla, jak dlouho ještě dokáže takto pokračovat.

Když tam stáli v tichém domě, Jana nemohla setřást pocit, že jejich problémy jsou daleko od konce.