Jak reagovat na tchyni, která trvá na prodeji vašeho domu, aby se mohla přestěhovat k dceři do jiného města

Vždy jsem se považovala za šťastnou, že mám tchyni jako je Jana. Od chvíle, kdy jsem se provdala za jejího syna, mě přijala s otevřenou náručí. Náš vztah byl hladký a málokdy jsme se pohádaly. Chovala jsem se k ní s respektem a často jí pomáhala s nákupy a dalšími pochůzkami. Ale nedávno se věci zhoršily.

Jana byla vždy blízká své dceři Petře, která žila v jiném městě. Skoro každý den si telefonovaly a Petra nás navštěvovala během svátků. Nicméně Petřina práce vyžadovala, aby se přestěhovala ještě dál, což Janě ztěžovalo možnost vidět ji tak často, jak by si přála.

Jednoho večera přišla Jana na večeři. Když jsme seděli u stolu, zmínila myšlenku prodat náš dům, aby se mohla přestěhovat k Petře. „Petru mi moc chybí,“ řekla s očima plnými slz. „Myslím, že by bylo nejlepší, kdybyste prodali tento dům a pomohli mi přestěhovat se blíž k ní.“

Byla jsem jejím návrhem zaskočena. Prodej našeho domu nebyl něco, co bychom kdy zvažovali. Můj manžel a já jsme si zde vybudovali život a naše děti byly šťastné ve svých školách. Myšlenka na to, že bychom všechno opustili kvůli Janě, se zdála být nerozumná.

„Jano, chápeme, že ti Petra chybí,“ začala jsem opatrně, „ale prodej našeho domu je velké rozhodnutí. Máme zde svůj život a nebylo by fér vůči dětem je stěhovat pryč od jejich přátel a škol.“

Janina tvář ztvrdla. „Ty to nechápeš,“ odsekla. „Stárnu a potřebuji být blízko své dcery. Můžete si najít jiný dům; není to tak těžké.“

Můj manžel se snažil zprostředkovat. „Mami, máme tě rádi, ale tohle je náš domov. Nemůžeme ho jen tak prodat na rozmar.“

Konverzace rychle přerostla v ostrou hádku. Jana nás obvinila z toho, že jsme sobečtí a nezajímáme se o její potřeby. Vyrazila z domu a nechala nás v ohromeném tichu.

Během následujících týdnů se Janino chování stalo stále více nevyzpytatelným. Volala nám v podivných hodinách a požadovala, abychom znovu zvážili prodej domu. Dokonce zašla tak daleko, že kontaktovala realitního makléře bez našeho souhlasu.

Stres začal mít dopad na naši rodinu. Můj manžel a já jsme se hádali častěji a naše děti cítily napětí. Snažili jsme se s Janou rozumně mluvit, ale ona byla neústupná ohledně stěhování blíž k Petře.

Jednoho dne zavolala mému manželovi Petra. Byla znepokojená duševním stavem jejich matky a navrhla, abychom zvážili možnosti asistovaného bydlení pro Janu. Byla to těžká konverzace, ale věděli jsme, že je to správná věc.

Našli jsme renomované zařízení pro asistované bydlení poblíž Petřina nového domova a domluvili jsme pro Janu návštěvu. Zpočátku byla odolná, ale nakonec souhlasila, že to zkusí.

Přestěhování bylo náročné pro všechny zúčastněné. Jana se cítila zrazená a opuštěná, zatímco my jsme bojovali s pocitem viny a smutku. Náš kdysi harmonický vztah byl nyní napjatý až k prasknutí.

Nakonec se Jana usadila ve svém novém domově, ale škody na našem vztahu byly nenapravitelné. Stále ji pravidelně navštěvujeme, ale teplo a blízkost, které jsme kdysi sdíleli, jsou pryč.