„Proč se ke mně nenastěhuješ a Gianna může zaujmout tvé místo?“: Moje máma a sestra se rozhodly řešit své problémy na můj účet

Bylo typické nedělní odpoledne, když mi máma, Jana, zavolala a pozvala mě na „rodinnou schůzku“. Neměla jsem tušení, že tato schůzka obrátí můj život naruby. Jmenuji se Eliška a žiji v útulném bytě se svým manželem, Tomášem. Jsme manželé tři roky a tvrdě jsme pracovali na tom, aby náš byt byl domovem.

Když jsem dorazila k mámě, moje mladší sestra Gianna už tam byla a vypadala, jako by plakala. Máma mě přivítala nuceným úsměvem a zavedla mě do obývacího pokoje. Atmosféra byla napjatá a cítila jsem, že se bude probírat něco důležitého.

„Eliško, musíme si promluvit,“ začala máma neobvykle vážným hlasem. „Gianna prochází těžkým obdobím. Ona a Jakub se rozcházejí a ona potřebuje místo, kde by mohla být s miminkem.“

Podívala jsem se na Giannu, která se vyhýbala očnímu kontaktu. Cítila jsem k ní soucit, ale také obavy z toho, kam tato konverzace směřuje.

„Samozřejmě chci pomoci,“ řekla jsem opatrně. „Co ode mě potřebujete?“

Máma se zhluboka nadechla. „No, přemýšlely jsme… proč byste se ty a Tomáš na nějakou dobu nenastěhovali ke mně? Tím by se Gianna mohla nastěhovat do vašeho bytu. Bylo by to dočasné, jen dokud se zase postaví na nohy.“

Byla jsem ohromená. „Chcete, abych opustila svůj domov, aby tam mohla bydlet Gianna?“

„Eliško, není to tak,“ trvala na svém máma. „Jenže můj byt je pro Giannu a miminko příliš malý a ona potřebuje více prostoru. Navíc vy s Tomášem ještě nemáte děti, takže by pro vás bylo snazší se přizpůsobit.“

Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. „Mami, Tomáš a já jsme si v tom bytě vybudovali svůj život. Je to náš domov. Proč nemůže Gianna zůstat tady s tebou?“

Gianna konečně promluvila třesoucím se hlasem. „Mamin byt je pro miminko příliš stísněný. A navíc nemůžu zvládnout žít tady se všemi vzpomínkami na tátu.“

Náš otec zemřel před dvěma lety a jeho absence nás stále všechny tížila. Ale tohle bylo příliš.

„Proč si nezkusíte najít způsob, jak to tady zvládnout?“ navrhla jsem. „Možná přestavět nábytek nebo přeměnit pracovnu na dětský pokoj?“

Máma zavrtěla hlavou. „Eliško, nechápeš vážnost situace. Gianna teď potřebuje stabilitu a váš byt je nejlepší možnost.“

Cítila jsem se zahnaná do kouta. „Takže po mně chceš, abych na neurčitou dobu změnila svůj život? A co Tomáš? Jak se k tomu má postavit?“

„Je to tvůj manžel,“ řekla máma odmítavě. „Pochopí to, když mu to vysvětlíš.“

Odešla jsem ze schůzky s pocitem přetížení a zrady. Když jsem Tomášovi řekla o rozhovoru, byl pochopitelně rozrušený.

„Tohle není fér vůči nám,“ řekl. „Máme svůj vlastní život. Proč bychom měli být ti, kdo obětují?“

Dny se změnily v týdny a tlak od mámy a Gianny jen zesílil. Cítila jsem se provinile za to, že vůbec uvažuji o tom říct ne. Nakonec jsme s Tomášem měli obrovskou hádku kvůli tomu.

„Eliško, jestli to uděláš, změní to všechno mezi námi,“ varoval mě.

Ale citové vydírání od mé rodiny bylo příliš silné. Neochotně jsme s Tomášem sbalili své věci a přestěhovali se k mámě. Náš vztah se stal napjatým, jak jsme se snažili přizpůsobit nové situaci.

Gianna se nastěhovala do našeho bytu s miminkem, ale ani pro ni se věci nezlepšily. Zůstala odtažitá a nešťastná a naše rodinné setkání byla trapná a napjatá.

Na konci nebyl nikdo šťastný. Moje manželství utrpělo, Gianna pokračovala ve svých problémech a máma se snažila všechno udržet pohromadě.

Někdy snaha vyřešit jeden problém vytvoří jen další.