„Ty Jsi Dostal Všechny Peníze na Dům, a Já Se Musím Starat o Naši Stárnoucí Matku,“ Řekla Moje Švagrová

Vždycky jsem měla napjatý vztah s Evou, mojí švagrovou. Ale teď to posunula na úplně novou úroveň. Honzu jsem potkala na vysoké škole. Začali jsme spolu chodit a pak jsme si uvědomili, že jsme pro sebe stvořeni. Vzali jsme se hned po promoci a začali budovat náš společný život.

Honza má bratra, Michala, který se o pár let později oženil s Evou. Od začátku jsme si s Evou nikdy moc nerozuměly. Vždycky se zdála být naštvaná a já nikdy nedokázala přijít na to proč. Možná to bylo proto, že jsme s Honzou byli finančně stabilnější, nebo to byl jen střet osobností. Ať už byl důvod jakýkoliv, naše interakce byly vždy napjaté.

Před několika lety začala Honzova a Michalova matka, Lenka, vykazovat známky demence. Bylo srdcervoucí sledovat její úpadek a rodina musela učinit těžká rozhodnutí ohledně její péče. S Honzou jsme si právě koupili nový dům díky štědrému dědictví od mých prarodičů. Byli jsme na tom finančně dobře, ale také jsme měli dvě malé děti, o které jsme se museli starat.

Michal a Eva na druhou stranu bojovali. Michal přišel o práci a Eva pracovala na částečný úvazek, zatímco se snažila dokončit studium. Nemohli si dovolit starat se o Lenku, takže jsme s Honzou zasáhli. Najali jsme pečovatelku, aby pomáhala během dne, ale i tak to bylo hodně práce.

Jednoho večera mi Eva zavolala z ničeho nic. Zněla rozrušeně a poznala jsem, že plakala.

„Ty jsi dostala všechny peníze na dům a já se musím starat o naši stárnoucí matku,“ řekla rozzlobeně.

Byla jsem zaskočená. „Evo, o čem to mluvíš? Najali jsme pečovatelku, aby pomáhala s Lenkou.“

„To nestačí,“ odsekla. „Nemáš tušení, jak je to pro mě těžké. Michal stále hledá práci a já se topím ve školních povinnostech. Už to nezvládám.“

Snažila jsem se zůstat klidná. „Evo, děláme, co můžeme. Nemůžeme si teď dovolit najmout další pomoc.“

„Samozřejmě že nemůžete,“ řekla hořce. „Utratili jste všechny peníze za ten luxusní dům.“

Cítila jsem, jak se mi zvedá vztek. „Evo, to není fér. Použili jsme mé dědictví na koupi domu. Není to tak, že bychom vzali peníze určené na Lenkovu péči.“

„To je jedno,“ řekla pohrdavě. „Vždycky dostaneš všechno na stříbrném podnose.“

Rozhovor skončil náhle a já zůstala frustrovaná a zraněná. Věděla jsem, že Eva je pod velkým stresem, ale její obvinění byla nespravedlivá.

Během následujících měsíců se věci jen zhoršily. Eva byla stále více zatrpklá a naše interakce byly stále nepřátelštější. Na rodinných setkáních dělala jízlivé poznámky a kritizovala každé rozhodnutí, které jsme s Honzou ohledně Lenkovy péče udělali.

Jednoho dne přišel Honza domů vyčerpaný. „Už to nezvládám,“ řekl. „Eva všechno komplikuje. Dokonce začala Michala obracet proti mně.“

Nevěděla jsem, co říct. Situace roztrhávala naši rodinu a zdálo se, že neexistuje žádné řešení.

Nakonec se Lenkův stav zhoršil a musela být přemístěna do domova pro seniory. Bylo to těžké rozhodnutí, ale byla to jediná možnost.

Eva nás obvinila ze všeho. Řekla, že jsme Lenku opustili a obvinila nás z toho, že jsme sobečtí. Rozkol mezi námi se prohloubil a naše rodinná setkání se stala nesnesitelnými.

Nakonec nebylo žádné šťastné řešení. Napětí z péče o Lenku si vybralo svou daň na nás všech a škody na našich vztazích se zdály být nenapravitelné.