„Ještě spíš? Čas připravit snídani pro Michala – Volala jeho maminka“: Máte se stěhovat k muži, který je pod pantoflem své matky?
Eliška vždy věřila v přísloví, že láska přijde, když to nejméně čekáte. Toto přesvědčení se zdálo být pravdivé v noci, kdy potkala Michala na oslavě narozenin jejich kamarádky Ruby. Byl okouzlující, vtipný a hned si padli do oka. Večer ubíhal v nekonečném smíchu a sdílení příběhů, a když Michal požádal o její číslo, Eliška cítila vzrušení, které dlouho nepocítila.
Jejich bouřlivý románek začal hned poté. Michal byl pozorný a vždy se Eliška cítila zvláštní. Posílal jí ranní SMS a každý večer ji volal před spaním. Netrvalo dlouho a trávili spolu každou možnou chvíli. Asi šest měsíců po začátku vztahu Michal navrhl, aby se Eliška k němu nastěhovala. Eliška souhlasila bez váhání, vzrušená a hluboce zamilovaná.
První týdny společného bydlení byly blažené. Vařili spolu, dívali se na filmy a někdy si jen užívali klidné večery v objetí na gauči. Avšak brzy Eliška začala zaznamenávat zvláštní vzor. Michalova matka, Sofie, měla v jejich životech nezvykle výraznou přítomnost. Volala každé ráno, někdy i pozdě v noci, aby zkontrolovala banální věci, jako zda Michal večeřel nebo zda něco potřebuje z obchodu.
Zpočátku to Eliška brala jako projev Sofiiny starostlivosti a ochrany jejího jediného syna. Ale jak dny přecházely v týdny, začala Sofiina zasahování narůstat. Často přicházela bez ohlášení, vždy s taškami plnými potravin, „pro jistotu“, že něco potřebují. Začala dávat Elišce rady, jak se o Michala starat, od praní jeho oblečení po to, jakou značku zubní pasty má používat.
Eliškino nepohodlí rostlo, když si uvědomila, že Michal málokdy učinil jakékoli rozhodnutí bez konzultace se svou matkou. Sofiin názor se zdál být důležitý ve všem, od dekorace bytu po plány na víkend. Brzy se Eliška cítila, jako by byla ve vztahu s Michalem i jeho matkou, nejen s Michalem.
Jednoho večera situace eskalovala. Eliška a Michal plánovali romantickou večeři doma. Těsně předtím, než si měli sednout k stolu, přišla Sofie s hrncem guláše. Oznámila, že ho uvařila, protože si nebyla jistá, zda Eliška uvaří něco, co by se Michalovi líbilo. Cítíc se podkopaná a frustrovaná, Eliška se omluvila od stolu a odešla do ložnice přemýšlet.
Té noci měli Eliška a Michal svou první skutečnou hádku. Eliška vyjádřila, jak se cítí dusit Sofiinou neustálou přítomností a zasahováním. Michal to však neviděl jako problém. Obhajoval matčiny činy, vysvětloval, že to myslela dobře a že by Eliška měla její starostlivost chápat a oceňovat.
Uvědomění, že Michal nedokáže stanovit hranice se svou matkou nebo dát přednost jejich vztahu, bylo pro Elišku bolestivé. Po několika dalších týdnech pokusů o přizpůsobení a neúspěšném hledání změny se Eliška rozhodla, že je pro ni nejlepší se odstěhovat. Vztah, který kdysi byl plný slibů a něhy, se stal dusivým.
Eliška se naučila tvrdou lekci o lásce a nezávislosti. Když si balila kufry, věděla, že stěhování k Michalovi byla chyba, ne proto, že by se nemilovali, ale protože v jejich vztahu, který byl již přeplněn matčinou dominantní láskou, pro ni nebylo místo.