Když nám svatební účet zničil sny – příběh lásky na hraně

„To snad nemyslíš vážně, mami!“ vyhrkl jsem, když jsem slyšel, jak Lenčina maminka s ledovým klidem pronáší: „Tomáši, promiňte, ale s tatínkem jsme se rozhodli, že na svatbu peníze nedáme. Situace se změnila.“ V tu chvíli mi v hlavě hučelo. Stál jsem v jejich obýváku v paneláku na Jižním Městě, kde jsme s Lenkou plánovali každý detail našeho velkého dne. Její otec mlčel a upřeně zíral do stolu. Lenka vedle mě bledla a její ruce se třásly.

Ještě před měsícem jsme byli šťastní. Po sedmi letech vztahu jsem ji požádal o ruku na Petříně, pod rozkvetlými stromy. Plánovali jsme svatbu na statku kousek za Prahou, kam by se vešla celá naše rodina i přátelé. Lenka vždycky snila o velké svatbě – bílých šatech, živé kapele, hostině pro osmdesát lidí. Její rodiče nám slíbili, že nám pomohou s financováním. Moji rodiče přispěli, co mohli, ale nebylo to moc – táta je řidič autobusu, máma pracuje v knihovně.

Začali jsme objednávat – zálohy na místo, kapelu, fotografku. Každý týden jsme seděli nad rozpočtem a počítali. „Neboj se,“ říkala Lenka, „mamka s taťkou to mají pod kontrolou.“ Jenže teď tu sedíme a všechno je jinak.

„Ale vždyť jste nám to slíbili!“ ozvala se Lenka roztřeseným hlasem. Její matka jen pokrčila rameny: „Přišla nám vysoká složenka za opravu auta a ještě nám zvýšili nájem. Nemůžeme si to dovolit.“

Cestou domů jsme mlčeli. V tramvaji jsem cítil, jak se mi v žaludku svírá uzel. „Co budeme dělat?“ zeptala se Lenka tiše. „Všechno už je objednané…“

Začal kolotoč telefonátů a hádek. Volal jsem rodičům, jestli by ještě něco nemohli přidat. Máma brečela do telefonu: „Tomášku, my už opravdu nemáme.“ S Lenkou jsme seděli nad rozpočtem a škrtali položky – místo statku malá restaurace? Místo kapely DJ? Místo osmdesáti lidí jen nejbližší rodina? Každý škrt byl jako rána do srdce.

Jednoho večera jsem přišel domů pozdě z práce – dělám v IT firmě a teď jsem bral přesčasy, abychom něco ušetřili. Lenka seděla u stolu s hlavou v dlaních. „Volala mi babička,“ řekla tiše. „Říkala, že jestli si nemůžeme dovolit svatbu, tak bychom ji měli odložit. Prý je to ostuda.“

V tu chvíli jsem vybuchl: „A co je komu do toho? Vždyť je to naše svatba! Proč všichni jen řeší peníze?“ Lenka začala plakat: „Já jen… já už nevím, co mám dělat…“

Začali jsme se hádat čím dál častěji. Já byl podrážděný z práce a z toho, že všechno padá na mě. Lenka byla zoufalá z tlaku rodiny a z toho, že její sen se rozpadá. Jednou večer jsem jí řekl: „Hele, možná bychom to fakt měli odložit.“ Podívala se na mě s očima plnýma slz: „A co když už nikdy nebude lepší chvíle?“

Peníze nám začaly chybět i na běžné věci. Platili jsme zálohy z kreditky a já věděl, že nás čekají dluhy. Kamarádi nám nabízeli půjčky – Honza mi psal: „Hele, kdyby něco, můžu ti půjčit dvacku.“ Ale já nechtěl být nikomu nic dlužen.

Jednoho dne přišla Lenka domů s letákem na svatební veletrh v Holešovicích. „Pojď tam se mnou,“ prosila. Šli jsme – mezi stánky s dorty a šaty jsem viděl jen ceny a další výdaje. Lenka se zastavila u stánku s levnými prstýnky: „Třeba nemusíme mít všechno dokonalé…“

Začali jsme přemýšlet jinak. Zrušili jsme statek i kapelu, pozvali jen nejbližší rodinu a pár přátel. Svatbu jsme udělali v malé zahradě u mých rodičů v Kladně. Mamka napekla koláče, táta griloval klobásy. Lenka měla šaty z bazaru a já oblek po dědovi.

Bylo to jiné, než jsme plánovali – ale bylo to naše. Přesto ve mně zůstala hořkost. Když jsem viděl fotky kamarádů ze svateb v luxusních hotelích nebo na zámcích, bodlo mě u srdce.

Po svatbě jsme spláceli dluhy ještě rok. S Lenkou jsme si prošli krizí – hádky kvůli penězům byly na denním pořádku. Někdy jsem měl pocit, že nás to zlomilo víc než spojilo.

Dnes už je to dva roky. S Lenkou čekáme první dítě a máme malý byt v Hostivaři. Občas si říkám – stálo to všechno za to? Proč musí být v Česku svatba tak drahá? Proč rodiny tolik tlačí na tradice a očekávání?

Možná bychom měli začít mluvit o tom, že láska není o penězích ani o dokonalých fotkách na Instagramu… Co myslíte vy? Má smysl kvůli jednomu dni riskovat vztah i budoucnost?