„Nechci svého vnuka na rodinném setkání – Nedá se s ním odpočinout!“: říká tchyně

Paní Nováková, pětašedesátiletá důchodkyně a bývalá učitelka, se činila v kuchyni a připravovala oslavu čtyřicátých narozenin své dcery Anny. Rodina se rozhodla letos uspořádat setkání, něco, co už dlouho neudělali. Anna se nedávno přestěhovala do nového domu a byla uprostřed renovací, takže paní Nováková a její manžel nabídli, že setkání uspořádají ve svém prostorném čtyřpokojovém domě.

„Už roky jsme neměli rodinné setkání,“ řekla paní Nováková a utírala si ruce do zástěry. „Ani si nepamatuji, kdy jsme byli naposledy všichni spolu. Anniny narozeniny se zdály jako ideální příležitost.“

Nicméně, byla jedna věc, na kterou se paní Nováková netěšila: přítomnost svého vnuka, osmiletého Tomáška. Tomášek byl Annin syn z prvního manželství a vždy byl náročný. Hyperaktivní a náchylný k záchvatům vzteku, Tomášek dělal každému těžké odpočívat, když byl poblíž.

„Tomášek je prostě moc,“ svěřila se paní Nováková své kamarádce Lence při odpolední kávě. „Nikdy neposedí, pořád se dostává do problémů a neposlouchá nikoho. Mám ho ráda, ale na rodinných setkáních ho prostě nezvládám.“

Lenka soucitně přikývla. „Chápu tě, Marie. Některé děti jsou prostě náročnější než jiné. Mluvila jsi o tom s Annou?“

„Mluvila,“ povzdechla si paní Nováková. „Ale ona se hned brání. Myslí si, že kritizuji její výchovu. Nechci způsobit žádné napětí, zvlášť ne na její narozeniny.“

Jak se den oslavy blížil, úzkost paní Novákové rostla. Chtěla, aby bylo všechno dokonalé pro Anniny významné narozeniny, ale nemohla se zbavit pocitu obav z Tomáškova chování.

Den oslavy přišel a dům Novákových byl plný smíchu a hovoru, jak přijížděli členové rodiny z blízka i daleka. Jídelní stůl byl plný lahodného jídla a obývací pokoj byl vyzdoben balónky a stuhami.

Anna dorazila s Tomáškem v závěsu a paní Nováková se nuceně usmála, když je vítala u dveří. „Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku!“ řekla a objala svou dceru.

„Díky, mami,“ odpověděla Anna s teplým úsměvem. „Tomášku, pozdrav babičku.“

„Ahoj, babi,“ řekl Tomášek, aniž by zvedl oči od své přenosné videohry.

Úsměv paní Novákové mírně zakolísal, ale rychle se vzpamatovala. „Pojďte dál, všichni jsou tady.“

Jak oslava pokračovala, paní Nováková měla stále větší potíže udržet Tomáška pod kontrolou. Pobíhal po domě, shazoval dekorace a přerušoval rozhovory. V jednom okamžiku rozlil sklenici džusu na nový koberec, což způsobilo, že paní Nováková zatnula zuby frustrací.

„Tomášku, prosím buď opatrný,“ řekla přísně.

„Promiň, babi,“ zamumlal Tomášek, ale už byl na cestě k dalšímu dobrodružství.

Poslední kapkou bylo, když Tomášek omylem rozbil cennou rodinnou památku – porcelánovou vázu, která patřila babičce paní Novákové. Místnost ztichla, když se váza roztříštila na kousky na podlaze.

Paní Novákové se do očí nahrnuly slzy, když se dívala na rozbité kousky. „Tomášku!“ vykřikla a nedokázala skrýt svůj hněv a zklamání.

Anna přiběhla a ochranitelsky objala svého syna. „Mami, byla to nehoda,“ řekla obranářsky.

„On pořád způsobuje nehody,“ odpověděla paní Nováková s hlasem třesoucím se emocemi. „Nemůžu si odpočinout, když je kolem.“

Napětí v místnosti bylo hmatatelné, když Anna sbírala Tomáška a jejich věci. „Možná bychom měli jít,“ řekla tiše.

Paní Nováková sledovala, jak její dcera a vnuk opouštějí dům s pocitem smutku i úlevy. Oslava pokračovala, ale atmosféra byla napjatá.

V následujících dnech nemohla paní Nováková setřást pocit viny za to, co se stalo. Věděla, že ublížila své dceři a vytvořila mezi nimi propast.

Rodinné setkání neproběhlo podle plánu a paní Nováková zůstala s otázkou, zda se věci někdy vrátí do starých kolejí.