Jmenuji se Božena a celý život jsem žila v malém bytě na okraji Brna. Po smrti manžela jsem zůstala sama, zatímco moje rodina na mě postupně zapomněla. Teprve když jsem napsala poslední vůli, začali si mě všímat – ale bylo už příliš pozdě.
Pracovala jsem jako servírka v malé kavárně v Brně, když mi jednoho deštivého odpoledne do života vstoupil pan Novotný. Jeho nečekaně velkorysý čin mě zasáhl víc, než jsem si kdy dokázala představit, a donutil mě přemýšlet o tom, co je v životě opravdu důležité. Tento příběh je o naději, lidskosti a o tom, jak i malý čin může změnit celý svět jednoho člověka.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní sestra dokáže tak zklamat. Když jsem zjistila, jak zanedbává své děti, musela jsem se rozhodnout, jestli budu mlčet, nebo zasáhnu. Tento příběh je o bolesti, zradě i odvaze postavit se těm, které milujeme.
Jmenuji se Klára a myslela jsem, že mám všechno – milujícího manžela, krásný byt v Brně a plány na rodinu. Všechno se změnilo, když se Adam vrátil z pracovní cesty do Prahy a já poznala, že už není tím mužem, kterého jsem si vzala. Jeho mlčení a chlad mě přivedly na pokraj zoufalství a odhalily pravdu, která rozbila nejen naše manželství, ale i mé srdce.
V den svých třiašedesátých narozenin stojím před rozhodnutím, které může změnit celý můj život. Moje dcera Klára mě prosí, abych s ní odešla do Brna, kde jí kamarádčina maminka nabízí práci a nový začátek. Bojím se opustit svůj domov v malém městě, ale zároveň cítím tíhu odpovědnosti a touhu být své dceři oporou.
Stojím na nádraží v Brně, v ruce lístek do Prahy a v hlavě chaos. S Martinem jsme byli nerozluční, ale teď vím, že musím odejít, abych našla samu sebe. Je to příběh o lásce, která nestačila, o odvaze pustit minulost a o tom, jak těžké je rozhodnout se pro vlastní štěstí.
Jsem školník na střední škole v Brně a každý den čelím výzvám, které mi přinášejí studenti. Jednoho dne se skupina studentů rozhodla mě zesměšnit tím, že zanechali otisky rtěnky na zrcadlech v koupelnách. Moje reakce měla být lekcí o úctě, ale věci se nevyvíjely podle plánu.
Po letech odloučení se vracím do rodného města, abych našla klíč k minulosti své rodiny. Zjišťuji však, že klíč chybí, a musím se vyrovnat s nevyřešenými emocemi a rozbitou rodinou.
Marie, 90letá žena z Brna, strávila 65 let prací v oblíbené místní pekárně. Kvůli zdravotním problémům je nucena odejít a komunita zůstává v chaosu. Její syn, Tomáš, popisuje Marii jako srdce sousedství. Některé hlasy na internetu však zpochybňují udržitelnost její dlouhé kariéry.
V kavárně na rohu ulice jsem ji poprvé spatřil. Byla jako zjevení, plná života a radosti. Když prošla kolem mě, pocítil jsem zvláštní pocit. Netušil jsem, že naše cesty se brzy zkříží způsobem, který mi zanechá více otázek než odpovědí.
Někdy nás život zavede na cesty, které jsme si nikdy nepředstavovali. Ocitl jsem se v manželství, které nevzniklo z lásky, ale z nutnosti. S Janou jsem se setkal na svatbě společného přítele, sdíleli jsme krátké spojení a pak se naše cesty rozešly. O několik měsíců později jsme čelili nečekané realitě—byla těhotná. Navzdory naší neochotě nás rodinné tlaky nechaly s malým výběrem.
Když se moje dcera provdala za svého vysokoškolského přítele, byla jsem nadšená z jejich nového začátku. Usadili se v útulném bytě v Brně, zatímco já si užívala důchodu v malebné vesničce na Vysočině. Netušila jsem, že o rok později budu požádána, abych se postarala o tchána mého zetě. Co začalo jako dočasné uspořádání, se proměnilo v náročnou cestu bez snadného řešení.
