Sedím s Ivanou v naší oblíbené kavárně a plánujeme svatbu, když mi zavolá máma a všechno se změní. V nemocnici se dozvídám tajemství, které otřese základy mé rodiny a přinutí mě přehodnotit celý svůj život. Příběh o lásce, zradě a odvaze postavit se pravdě, která bolí.
Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy jsem po letech dřiny v Německu konečně koupila byt v Praze. Teď, když je moje dcera vdaná za pracovitého, ale skromného mladíka, mám strach z jeho rodičů, jejichž chování ohrožuje naši rodinnou pohodu. Procházím konflikty, pochybnostmi a odhaluji rodinná tajemství, přičemž se ptám, jestli minulost a špatné vzory nezničí to, co jsme tolik let budovali.
Jmenuji se Jana a můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem se provdala za Petra a stala se součástí jeho rodiny. Moje tchyně, paní Věra, mě nikdy nepřijala a její skrytá kritika mě dusila každý den. Rozhodla jsem se, že už toho mám dost, a vymyslela plán, jak jí ukázat, že i já mám svou hrdost.
Po bolestivém rozvodu jsem utekla na Šumavu, abych našla samu sebe. V cizím penzionu, mezi neznámými lidmi a šuměním lesa, jsem se musela postavit svým strachům, vzpomínkám a rodinným konfliktům. Nakonec jsem pochopila, že mé jizvy jsou součástí mé cesty, ne jejím koncem.
Moje sestra a já jsme se po smrti maminky ocitly na opačných stranách barikády kvůli dědictví. Vše, co jsme si kdy slíbily, se rozpadlo pod tíhou nevyřčených křivd a touhy po majetku. Dnes se ptám, jestli rodina opravdu znamená bezpečí, nebo může být i zdrojem největší bolesti.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na zimu, kdy můj manžel Petr bojoval s těžkým zápalem plic. Věřila jsem, že se můžu spolehnout na tchyni, která slíbila, že nám pomůže s hlídáním našeho syna Matěje. Když ale v nejhorší chvíli couvla, ocitla jsem se na pokraji sil a musela jsem čelit pravdě o naší rodině.
Jsem Marie, matka devíti dcer z malé vesnice na Vysočině, a právě čekám své desáté dítě. Celý život mě provází tlak rodiny i okolí, že bych měla konečně porodit syna, ale já se snažím najít vlastní hodnotu a štěstí v tom, kým jsem a jaké děti mám. Můj příběh je o naději, zklamáních a hledání sebe sama v české realitě plné tradic a předsudků.
Jedné bouřlivé noci jsem s dětmi utíkala před manželem a hledala útočiště u své nejlepší kamarádky Jany. Její muž Petr nás však odmítl přijmout, což otřáslo nejen naším přátelstvím, ale i mým pohledem na rodinu a důvěru. V příběhu se ptám, jak dlouho vydrží rodinné pouto, když do něj vstoupí strach a nedůvěra.
Jmenuji se Jana a celý život jsem věřila, že svého syna Tomáše znám lépe než kohokoliv jiného. Když se mi začal vzdalovat, myslela jsem si, že je to jen přirozený vývoj dospělosti. Až nemocniční postel a lidé kolem něj mi otevřeli oči – a já zjistila, že jsem možná nikdy neviděla jeho skutečnou tvář.
Jmenuji se Alena a moje dcera Lucie se mi vzdaluje od chvíle, kdy se provdala za Petra. Nejvíc mě zasáhlo, když nepřišla na výročí smrti svého otce, přestože vždycky tvrdila, že pro ni byl vším. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem ji ztratila navždy, nebo jestli je ještě šance, že se naše rodina znovu spojí.
Jmenuji se Božena a je mi 73 let. Nedávno jsem zažila bolestivý okamžik, kdy jsem si uvědomila, jak snadno se starší lidé stávají neviditelnými pro své okolí. Tato vzpomínka je mým pokusem otevřít oči těm, kteří zapomínají, že stáří si zaslouží úctu a pozornost.
Jmenuji se Aranka a letos v létě jsem zjistila, že můj manžel Radek tráví víc času se svou bývalou ženou než se mnou. Všechno se ve mně bouřilo – žárlivost, nejistota, vztek i strach, že ho ztrácím. Přesto jsem musela čelit otázce: mám bojovat, nebo odejít?
