Jsem Jana a celý život jsem sledovala, jak moje sestra Alena dává vše svým dětem. Když ji ale nemoc upoutala na lůžko, její vlastní děti se k ní otočily zády. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsme mohly udělat něco jinak.
Jmenuji se Petra a poslední dobou mě trápí, že moje děti se u mojí maminky nudí. Dřív jsme k babičce jezdili rádi, ale teď je to pro ně spíš povinnost. Hledám způsob, jak jim znovu ukázat kouzlo návštěv u babičky a zároveň nezranit city své maminky.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže zranit vlastní rodina. Moje tchyně tvrdila, že je příliš unavená na hlídání našeho syna, ale když její dcera porodila, najednou měla energie na rozdávání. S manželem jsme museli čelit pravdě, která nás oba hluboce zasáhla.
Od začátku jsem si s tchyní rozuměla a byla jsem vděčná za její pomoc s dětmi. Myslela jsem si, že jí to dělá radost, dokud jsem nezjistila, jak moc ji to vyčerpává. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem nebyla slepá k jejím potřebám a kde je hranice mezi vděčností a vyčerpáním.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem se snažila skloubit práci, rodinu a péči o dvě děti. Moje maminka, paní Marie, mi nikdy nechtěla s vnoučaty pomáhat, což mě dlouho bolelo. Po nečekané události jsem však musela přehodnotit nejen svůj vztah k ní, ale i to, co znamená být rodinou.
Když jsem poprvé potkala Petra, byl to jen nájemník mého bratra. Brzy jsme se do sebe zamilovali, ale jeho bývalá manželka Jana se rozhodla, že nám to nedaruje. Přes všechny intriky a rodinné konflikty jsme nakonec našli cestu k sobě a pochopili, co znamená skutečná láska.
Můj manžel mi jednoho večera oznámil, že bychom se měli rozejít, prý to bude lepší pro všechny. V tu chvíli se mi zhroutil svět, ale musela jsem najít sílu pokračovat kvůli dětem i sobě. Příběh o bolesti, zradě, ale i hledání nové cesty v české realitě.
Jsem Jana a celý život jsem si myslela, že vím, jak být dobrou mámou. Po čtyřech dětech jsem ale zjistila, že i ty největší jistoty se mohou zhroutit kvůli jedné malé chybě. Sdílím svůj příběh o vině, únavě a naději, že v tom nejsem sama.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, jak moc může jeden neobvyklý růst mého syna změnit život celé naší rodiny. Od chvíle, kdy jsme zjistili, že náš malý Matěj je ve svých osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička, se náš svět obrátil vzhůru nohama. Bojujeme s nepochopením okolí, strachem o jeho zdraví i vlastními obavami, ale zároveň se snažíme najít sílu a lásku v každodenních radostech.
Jmenuji se Ivana a v roce 2021 jsem musela bojovat za to, aby má devítiletá dcera Eliška mohla chodit do školy, i když má dlouhé kudrnaté vlasy. Školy ji odmítaly kvůli nesmyslným pravidlům, která určovala, jak má vypadat správná žákyně. Tento příběh je o mateřské lásce, odvaze postavit se nespravedlnosti a o tom, jak těžké je někdy být jiný v české společnosti.
Jsem matka, která si dlouho myslela, že její dcera je vzorná žákyně a slušné dítě. Jednoho dne mi ale zavolala třídní učitelka a všechno se obrátilo naruby. Musela jsem se postavit pravdě, kterou jsem před sebou roky skrývala – a začít znovu budovat vztah se svou dcerou i sama se sebou.
Jmenuji se Alena a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou pro své děti. Přesto přišel den, kdy jsem zjistila, že všechno úsilí a oběti nemusí stačit k tomu, aby rodina držela pohromadě. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a naději, že láska nakonec přece jen zvítězí.
