Jmenuji se Klára a už roky cítím tíhu nespravedlnosti v naší rodině. Moje tchyně zjevně nadržuje švagrové, zatímco já s manželem bojujeme s každodenními starostmi a pocitem odstrčení. Každý den hledám sílu postavit se za svou rodinu, aniž bych zničila poslední zbytky rodinného klidu.
Nikdy jsem si nemyslela, že rozdělení bytu mezi děti povede k takovému rozkolu v rodině. Teď, když moje dcera Lucie prodává svou polovinu bytu cizím lidem, cítím se zrazená, opuštěná a bojím se o svou budoucnost. Přemýšlím, kde jsem jako matka udělala chybu a co mě teď čeká.
Jmenuji se Jana a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem po svatbě přišla o kontakt s dcerou Aničkou. Popisuji bolest ztráty, nedorozumění, která nás rozdělila, i cestu zpět k sobě. Je to příběh o mateřské lásce, zranitelnosti a odvaze začít znovu.
Nikdy jsem netušila, že obyčejný večer v mém pronajatém bytě na pražském sídlišti se promění v noční můru. Když mi do dveří začala bušit cizí rodina a dožadovala se vstupu, musela jsem čelit vlastnímu strachu, nejistotě a otázce, komu vlastně mohu věřit. Ten večer mi ukázal, jak důležité je chránit své hranice – i když srdce touží pomáhat.
Jmenuji se Barbora a už několik let se snažím najít své místo v roli matky dospělého syna a zároveň tchyně. Moje snacha, Alena, mi dává jasně najevo, že mě v rodině nechce, a můj syn Tomáš je mezi námi jako mezi dvěma ohni. Tento příběh je o mých pocitech, zklamáních a otázkách, které stále nemají odpověď.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že jedno obyčejné hlídání vnuka může roztrhnout naši rodinu. Stačila jedna noc, kdy jsem přehlédla drobné příznaky nemoci, a všechno se obrátilo vzhůru nohama. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem opravdu tak špatná matka a babička, jak mi to syn naznačil.
Jmenuji se Zuzana a nikdy bych nevěřila, že budu stát tváří v tvář vlastnímu bratrovi a žádat ho, aby opustil můj domov. Můj příběh je o tom, jak se rodina může stát cizinci a jak těžké je chránit své hranice, když vás všichni považují za tu špatnou. Sdílím svou zkušenost jako výkřik do ticha českých domácností, kde se hranice často stírají ve jménu ‚rodiny‘.
Jmenuji se Klára a vyprávím, jak se sen o vlastním bytě s přítelem Petrem změnil v noční můru kvůli chladnému postoji mých rodičů. Jejich odmítnutí nám pomoci otevřelo staré rány a rodinné konflikty, které jsem dlouho potlačovala. Toto je příběh o zklamání, hrdosti a otázce, co vlastně znamená rodina.
Jmenuji se Jana a právě teď sedím v kuchyni svého bytu na Žižkově, zatímco mi v hlavě rezonují slova mé švagrové Evy. Vždycky jsme spolu měly napjatý vztah, ale to, co se stalo po smrti otce, naši rodinu roztrhalo na kusy. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu udělala správnou věc – a jestli se vůbec dá v rodině někdy vyhrát.
Jsem Marie, babička, která se musí schovávat pokaždé, když se můj zeť Petr vrací domů. Toužím být oporou své dceři Janě a být nablízku vnučce Klárce, ale Petr má doma jasná pravidla a já se cítím jako vetřelec. Mezi tichem, nevyřčenými slovy a bolestí z odmítnutí hledám své místo v rodině, která je mi vším.
Vždycky jsem věřila, že domov je místo klidu a bezpečí. Ale když nám děda odkázal dům s podmínkami, začalo peklo – hádky, nedůvěra, rozpad rodiny. Teď stojím před rozhodnutím, které změní celý můj život.
Jednoho večera mi Jana, moje přítelkyně, bez mrknutí oka oznámila, že dnes spím na gauči – v bytě, který jsem si sám koupil a zařídil. Najednou jsem se cítil jako cizinec ve vlastním domově a začal jsem přemýšlet, kde se stala chyba. Tohle je příběh o tom, jak láska někdy překročí hranice a člověk musí najít odvahu postavit se za sebe.
