Jmenuji se Magda a žiji s Damianem, který má syna z předchozího manželství. Miluji ho, ale nedokážu přijmout, že by jeho syn měl žít s námi. Každý den bojuji se svými pocity, strachem i výčitkami svědomí.
Jsem Marie, vdova, která celý život žila nezávisle. Po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě, kde jsem prožila většinu života. Když mi dcera navrhla, abych se odstěhovala do malé garsonky a ona pronajala můj byt, pocítila jsem bolest zrady a začala bojovat za své místo na světě.
Nikdy bych nevěřila, že se má jediná dcera, kterou jsem vždy chránila a milovala, stane mým největším protivníkem. Po jejím rozvodu jsem stála pevně na její straně, ale půl roku poté se naše vztahy obrátily naruby. V tomto příběhu popisuji bolest, zradu a otázku, zda je možné najít cestu zpět k sobě.
Jsem Marie a právě jsem zjistila, že můj zeť chce napsat nový dům na svou matku. Moje dcera čeká druhé dítě a já mám strach, že přijde o všechno, co s manželem vybudovali. Rodinné vztahy se napínají k prasknutí a já nevím, jestli mám mlčet, nebo bojovat.
Jsem Jana a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Moje sestra Petra se vdává a potřebuje u mě bydlet, ale naše babička se cítí odstrčená a nechtěná. Snažím se najít řešení, které by přineslo klid do naší rodiny, ale každé rozhodnutí má svou cenu.
Jsem Linda, padesátiletá žena, která se po letech obětování rodině rozhodla znovu najít štěstí. Když jsem oznámila, že mám nového přítele, narazila jsem na odpor svého zetě i dcery. Můj příběh je o odvaze postavit se za vlastní životní štěstí a o tom, jak těžké je změnit zažité rodinné role.
Navrhla jsem, abychom si v lednici rozdělily poličky, a tím jsem spustila lavinu. Život s tchyní, manželem a malým synem v jednom bytě je plný napětí, drobných bojů a nevyřčených křivd. Každý den hledám sílu i pochopení, ale někdy mám pocit, že se dusím v cizím domově.
Jmenuji se Petra a nikdy by mě nenapadlo, že se budu cítit tak opuštěná kvůli vlastní mámě. Místo toho, aby mi pomáhala s dětmi, si užívá nový život a randí s cizími muži. Každý den bojuji s pocitem zrady, ale i s otázkou, jestli mám právo chtít po ní víc.
Jednoho obyčejného večera mi můj manžel Petr oznámil, že chce rozvod. V ten moment se mi zhroutil svět, ale zároveň jsem si vzpomněla na radu své maminky: někdy je lepší mlčet, než říct něco, čeho bych později litovala. Celý příběh je o tom, jak jsem se snažila zachovat klid, pochopit, co se vlastně stalo, a najít v sobě sílu pokračovat dál kvůli naší dceři.
Ve svých pětapadesáti jsem si myslela, že už mě v životě nic nepřekvapí. Po letech samoty jsem našla lásku, ale návrat domů s novým partnerem rozvířil staré rány a odhalil hluboké rodinné napětí. Teď stojím před otázkou, zda mám právo na vlastní štěstí, i když tím zraňuji svého syna.
Jsem matka, která se snažila chránit svou dceru před světem i před jejími vlastními chybami. Moje snaha ji ale jen vzdálila a roky jsme spolu téměř nemluvily. Teď se vrací domů, zlomená a já nevím, jestli ještě dokážu být tou oporou, kterou potřebuje.
Před rokem jsme se s manželem přestěhovali k jeho matce na venkov. Zpočátku jsem věřila, že společné bydlení nám pomůže, ale brzy jsem zjistila, jak moc jsem se mýlila. Teď každý den bojuji o kousek soukromí a přemýšlím, jestli jsme neměli raději zůstat v našem malém bytě ve městě.
