Můj vztah s manželem mé dcery je napjatý. Nechce mě mít v jejich domě ani poblíž mé vnučky. Je oddaným manželem a otcem, ale jeho práce ho většinu času drží mimo domov. Přestože má mnoho dobrých vlastností, trvá na tom, abych se držela dál.
Když se bývalá přítelkyně mého bratra ocitla v těžké situaci, hledala útočiště v jeho domě. Ale jakmile se snažila nastěhovat, ocitl jsem se uprostřed rodinného napětí a osobních hranic.
Moje tchyně se potýká s problémy od chvíle, kdy můj tchán zemřel. Nikdy v životě nepracovala, protože ji zcela podporoval. Nyní očekává, že se o ni postaráme my.
Můj manžel a já jsme ji nikdy z ničeho nevinili. Ale ona se neustále cítila jako přítěž. Bála se opustit svůj pokoj, aby si vzala něco k jídlu. Nepohodlí mé tchyně rostlo každým dnem.
Miluji svou práci, takže když jsem šla na mateřskou dovolenou, počítala jsem dny do návratu, i když jsem neměla tušení, jak a s kým necháme naši malou radost, Emu. Chtěla jsem ji zapsat do školky o něco později, ve věku tří a půl let, a s manželem jsme se rozhodli probrat otázku chůvy. Není to levné.
Babička nás naléhavě požádala, abychom se zúčastnili její narozeninové oslavy v sobotu a trvala na tom, abychom přivedli naše batole. Navzdory mladému věku mé dcery a výzvám spojeným s cestováním s ní jsem babičce slíbil, že přijdeme.
Před dvěma lety jsem se vdala za rozvedeného muže. Vůbec mi to nevadilo; naopak mě to uklidňovalo, že má dobré úmysly. Všechno bylo v pořádku, dokud mě manžel nepřekvapil nečekanou zprávou. „Tereza se k nám brzy nastěhuje. Dostala se na vysokou školu a nějakou dobu u nás zůstane…“
Po návratu domů jsem našla svého manžela ve špatné náladě. Zeptal se mě, jestli jsem úmyslně obrátila našeho syna proti jeho prarodičům. Jak se ukázalo, Jakub měl s nimi konfrontaci.
Situace je následující. Když se mé dceři narodila dcera, snažila jsem se jí pomoci: hlídala jsem vnučku, brala ji na procházky, krmila ji a prala prádlo. Snažila jsem se dělat vše, aby si moje dcera mohla odpočinout, protože vím, jak náročné je starat se o malé dítě. Ale pak se moje pomoc začala brát jako samozřejmost. Moje dcera a její manžel začali častěji chodit ven s tím, že já budu vždy k dispozici, abych se postarala o jejich dítě.
Moje dcera Eva se vdala relativně brzy podle dnešních standardů, ve věku 27 let. Všichni jsme byli nadšení. Než jsme se nadáli, byla těhotná a porodila dvojčata. Eva je moje jediná dcera a jediná blízká rodina, kterou mám. Abych nebyla sama, vzali mě k sobě do města. Byt byl malý.
Ať se snažím sebevíc, nikdy to nestačí. Od té doby, co máma odešla do důchodu, je osamělá. Teď je jako dítě sama.
V dnešním příběhu neuskutečněné sny a očekávání otráví životy celé rodiny. Absurdní situace, ale takové věci se stávají. Toto je příběh babičky a jejího vnuka v České republice.
