Od chvíle, kdy jsme začali plánovat naši svatbu, bylo napětí hmatatelné. Obě, moje matka i moje tchyně, chtěly mít poslední slovo. Nemohly se shodnout na ničem, od barevného schématu po seznam hostů.
S manželem jsme spolu už 35 let. Prošli jsme si mnoha vzestupy a pády, dokonce jsme uvažovali o rozvodu. Nyní, když se blížíme k důchodu, potřebujeme šetřit více než kdy jindy. Žijeme v útulném domě s naším milovaným psem Maxem. Když ale náš syn přišel žádat o finanční pomoc, musela jsem učinit těžké rozhodnutí.
Můj bratr a já jsme zdědili dům po naší babičce. Před svou smrtí sepsala závěť a po pohřbu nás právník informoval o našem společném vlastnictví třípokojového domu.
Zní to neuvěřitelně? Možná. Dnešní příběh však dokazuje opak. Ukážeme vám, jak jeden spor s partnerem může vést k nevyhnutelnému rozvodu. Nedávno v naší rodině vypukl vážný konflikt.
V dnešním příběhu neuskutečněné sny a očekávání otráví životy celé rodiny. Absurdní situace, ale takové věci se stávají. Toto je příběh babičky a jejího vnuka v České republice.
Vždy jsem byla pro svou tchyni k dispozici, vyřizovala jsem pochůzky a vozila ji, kam potřebovala. Ona a můj manžel se dohodli, že každému ze svých synů zanechá dům. Ale věci se nečekaně změnily.
Omezila jsem nyní komunikaci s matkou. Už s ní nemluvím, nenavštěvuji ji ani jí nevolám domů. Nedovolím jí vidět mé dítě.
Souhlasím s návštěvami a pomocí v domácnosti, ale finanční podpora nepřipadá v úvahu. Ať se Martin snaží! – povzdechla si Lenka. Jejich otec má 85 let.
Moje bývalá tchyně, Alena, a já jsme vždy měly skvělý vztah. Vycházely jsme spolu velmi dobře, i když jsem byla vdaná za Petra, a dokonce i po našem rozvodu. Moje bývalá tchyně
Přestože máma požaduje finanční podporu, odmítá mi pomoci s mým nadcházejícím dítětem. Proč nikdy nežádá mého bratra o nic?
– Minulý týden měl můj syn třetí narozeniny. Můj bývalý manžel si na to ani nevzpomněl, na rozdíl od jeho matky. Řekla jsem jí, že může přijít, co je na tom špatného? Přinesla peníze, hračku a nějaké sladkosti jako dárky. Šli jsme se projít do parku a pak zpátky domů. A pak se to všechno pokazilo! – stěžovala si 32letá Jana. – Co se stalo? –
Od útlého věku měla Ema vše, co si mohla přát, což z ní dělalo terč závisti jejích přátel. Jen její spolužačka, Sára, jednou řekla: „Nezávidím ti. S rodiči, jako máš ty, musí být život nesnesitelný! Řídí každý tvůj krok, rozhodují za tebe a říkají ti, jak máš žít.“ Skutečně, Ema neměla snadný život. Neměla žádnou svobodu volby, ani v
