Bylo mi teprve 24 let, když mě můj manžel opustil s naší malou dcerou, Aničkou. Byly jí tehdy jen tři roky. Můj manžel odešel, protože nezvládal rodinné povinnosti – raději utrácel peníze za sebe a svou novou přítelkyni než za nás. Nyní, o několik let později, je můj vztah s Aničkou napjatý a jednoduchá žádost o pomoc v domácnosti vedla k obvinění, že se snažím zničit její život.
Náš vztah byl od začátku problematický. Ona byla zvyklá, že se jí všichni klaní, dokonce i její rodiče, ale já jsem nebyla jednou z nich.
Nikdo mě nechápe. Nedávno jsem vyhodila svého syna a nastěhovala se k mé snaše. Moje rodina si myslí, že jsem se zbláznila. Nelituji svého rozhodnutí. Jediná hořká část je uvědomění, že jsem se mu nemohla postavit dříve. Můj zesnulý manžel byl pohledný muž: vysoký, tmavovlasý, se širokými rameny, hnědýma očima a drsnou pletí. Jeho hlas byl hluboký a sametový.
Píšu tohle ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemůžu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo jí diktuje, co má dělat – náš nenáviděný zeť! Jako by jí vymyl mozek! Naše dcera
Jana udělala vše pro to, aby rozbila jejich manželství. Jakmile moje snacha porodila, přestěhovala se k matce, tvrdíc, že potřebuje pomoc. Můj syn zůstal s ničím.
Řekl, že si vzal k srdci matčinu radu a všechno pochopil, takže ji brzy představí své nové přítelkyni, se kterou plánuje svatbu. Ale tato přítelkyně se ukázala být
I když žijeme v rušném městě, naše čtvrť je obvykle klidná. Ale jednoho osudného dne se návštěva mé sestry proměnila můj poklidný domov v zónu katastrofy.
Vzali jsme se, když nám bylo oběma dvacet tři let. V té době jsem už byla těhotná. Právě jsme dokončili naše vzdělání v pedagogice. Naše rodiny nebyly bohaté, takže jsme museli tvrdě pracovat, abychom vyšli s penězi. Vynechala jsem mateřskou dovolenou a rozhodla se pro krmení umělým mlékem. Ať už to bylo kvůli stresu nebo něčemu jinému, od té doby šlo všechno z kopce.
Došlo mi, že mě nikdy nemiloval dost na to, aby byl otcem mých dětí. Po mé blízké kamarádce, mé sestře
Po dlouhém boji s nemocí jeho manželka nedávno zemřela. Navzdory tomu, že pracoval jako řidič kamionu, což je v jejich malém městě velmi žádané povolání, muž čelil nečekaným výzvám, když došlo na dědictví jeho rodiny.
Paní Nováková byla v pozdních sedmdesátých letech. Její dcera a syn diskutovali o prodeji domu, ve kterém žila. Rozhodli se přestěhovat svou matku do města. Ale paní Nováková z toho nebyla nadšená. Koneckonců, její rodiče tam žili celý život. Nechtěla opustit své rodné město. Ale její děti to nechtěly nechat být a neustále téma znovu otevíraly. Paní Nováková se cítila zahnaná do kouta a bezmocná.
Před dvěma týdny oslavili Jana a její manžel svůj kolaudační večírek. Ano, musí splácet hypotéku na dalších 15 let, a ano, v domě je stále mnoho věcí k opravě. Ale skutečnou výzvou je vypořádat se s neustálými požadavky a námitkami jejího tchána.
