Jsem Jana a celý život jsem sledovala, jak moje sestra Alena dává vše svým dětem. Když ji ale nemoc upoutala na lůžko, její vlastní děti se k ní otočily zády. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsme mohly udělat něco jinak.
Jednoho deštivého večera jsem se stal opatrovníkem své babičky, když mi v bytě na Žižkově oznámila, že už neví, kdo jsem. Musel jsem se naučit žít s jejími ztrátami paměti, s vlastními pochybnostmi a s tlakem rodiny, která měla na všechno jiný názor. Příběh o tom, jak láska a povinnost někdy znamenají těžká rozhodnutí a jaké to je, když se role v rodině obrátí.
Když můj muž Petr odcházel a odvážel poslední krabici z garáže, stála jsem ve dveřích a sledovala, jak mizí. Po třiceti letech manželství a mateřství jsem zůstala sama – a poprvé v životě musím zjistit, kdo vlastně jsem. Je to příběh o ztrátě, hledání vlastní identity a odvaze začít znovu, i když už je vám skoro šedesát.
Když můj manžel Petr odcházel a já zůstala sama v prázdném domě, cítila jsem jen prázdnotu. Po třiceti letech, kdy jsem byla jen ‚manželkou‘ a ‚matkou‘, musím poprvé v životě zjistit, kdo vlastně jsem. Je to bolestivé, ale možná je to i šance začít znovu.
Jednoho deštivého večera jsem pozvala svou bývalou snachu Lucii, aby se nastěhovala ke mně, protože můj syn Petr se mi odcizil a já nechtěla přijít o kontakt s vnukem. Vzpomínám na to, jak jsem sama vychovávala Petra bez otce, a teď sleduji, jak se historie opakuje, jen v jiné podobě. Všechno se změnilo, když jsem musela čelit nečekaným konfliktům v rodině a rozhodnout se, co je vlastně správné.
Po letech samoty jsem uvěřila, že jsem konečně našla muže, který mi vrátí chuť do života. Ale když jsem se ocitla na rozcestí mezi vlastní hodnotou a iluzí štěstí, musela jsem si položit otázku, co vlastně znamená být šťastná. Tento příběh je o odvaze zůstat sama sebou, i když to znamená znovu čelit samotě.
Po letech samoty jsem se zamilovala do Karla, ovdovělého muže s dospělými dětmi. Všechno vypadalo ideálně, dokud jsem nepoznala jeho rodinu a nezačala bojovat s jejich odmítnutím. Musela jsem si položit otázku, jestli mám právo na štěstí, i když to znamená rozkol v nové rodině.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní otec postaví před dveře domu, kde jsem vyrůstala. Po rozvodu jsem se s malým synem vrátila domů, ale místo bezpečí mě čeká napětí, hádky a pocit, že už sem nepatřím. V tomhle příběhu odhaluji, jaké to je být ztracená mezi minulostí a nejistou budoucností.
Jednoho zasněženého večera jsem se rozhodla pozvat osamělou sousedku na Štědrý den, protože mi jí bylo líto. Netušila jsem, že právě ona se stane člověkem, který mi pomůže znovu najít smysl života a překonat samotu po odchodu rodiny. Tento příběh je o tom, jak někdy nečekané rozhodnutí může změnit celý náš svět.
Celý život jsem se vyhýbal závazkům, nikdy jsem se neoženil, nemám děti. Vždy jsem si myslel, že mi to tak vyhovuje, až do chvíle, kdy jsem potkal Janu. Teď, když mi je šedesát, se ptám sám sebe: Nebylo už pozdě začít žít doopravdy?
Celý život jsem snila o vlastní zahradě, ale nikdy jsem netušila, že právě ona mi pomůže znovu najít cestu k mé dceři Lence. Po letech mlčení a bolesti jsme díky společné práci na zahradě začaly znovu mluvit a odpouštět si. Dnes, když se dívám z okna na rozkvetlé záhony, vím, že jsem našla nejen svůj domov, ale i ztracenou rodinu.
Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí. Po smrti manžela jsem se ocitla v domácnosti svého syna, kde jsem se cítila nechtěná a osamělá. Když jsem hledala útočiště u své dcery, zjistila jsem, že ani tam nejsem vítaná, a musela jsem se postavit pravdě o svém místě v jejich životech.
