Nikdy bych si nepředstavila, že rodinné setkání obrátí můj svět vzhůru nohama. V chladný úterní večer nás rodiče pozvali k sobě domů na důležitou diskusi. Na tento okamžik jsme čekali měsíce, protože bylo na čase rozhodnout o osudu milované chaty našeho zesnulého dědečka. Výsledek však byl zcela jiný, než jsem si představovala.
Když naše milovaná babička zemřela, odkázala svůj oblíbený dům u jezera mně a mému bratrovi, Petrovi. Naši rodiče navrhli, abychom ho prodali a rozdělili si výtěžek rovným dílem. V té době jsem s nimi bydlel a pilně šetřil na svou budoucnost. Dědictví mělo být mým odrazovým můstkem k novému životu. Petrova zrada však proměnila mé naděje v zoufalství a vedla k rozkolu, který navždy narušil naše bratrské pouto.
Byl jsem rozhodně proti. Proč bych měl obětovat svou budoucnost kvůli chybám své sestry? Ani sestra, ani otec mi nikdy nenabídli žádnou podporu.
Naše rodina byla vždy velmi soudržná. Dokázali jsme překonat mnoho výzev, které nám život přinesl. Vždy jsme čelili problémům s důstojností a silou. Ale když táta po dlouhé nemoci zemřel, zdálo se, že naše štěstí vyprchalo. Život v malém městě není příliš výrazný. Můj bratr a já jsme chodili do stejné školy. Táta,
Když jsme vyrůstali, často jsme se s bratrem hádali. Je o tři roky mladší než já a náš táta téměř vždy stál na jeho straně. Zvláště pokud šlo o hádky. Škola pro mě byla trochu útočištěm; nebyli tam rodiče, kteří by zasahovali, a moji přátelé mi rozuměli. Často kritizovali Jakuba za jeho aroganci a domýšlivost. Neuplynul den, aby se mi nevysmíval kvůli mým zájmům a volbám.
Jak jsme stárli, nic se nezměnilo. Bral si všechno, zvláště pokud to patřilo někomu jinému. Když jsme byli děti, neustále jsme se hádali, protože si vždy bral mé hračky.
Vždycky jsem měla napjatý vztah s Evou. Ale teď to posunula na úplně novou úroveň. Honzu jsem potkala na vysoké škole. Začali jsme spolu chodit a pak jsme si uvědomili
Můj vztah s mou sestrou a matkou se nedávno zhoršil. Myslí si, že jsem na svou sestru naštvaná kvůli malichernostem, aniž by k tomu byly jasné důvody.
– Řekl, že jsme koupili auto pro jeho bratra a oficiálně ho zaregistrovali na jeho jméno, ale pro něj jsme to neudělali. Je to komplikovaná situace, – říká její kamarádka.
Jan je o dva roky starší než já. Vyrůstali jsme spolu, ale nikdy jsme si nebyli zvlášť blízcí. Neustále jsme soupeřili o to, kdo je oblíbenější dítě a kdo dosáhne více. Toto soupeření pokračovalo i v dospělosti a vedlo k dramatickému a nevyřešenému konfliktu ohledně našeho rodinného domu.
V mnoha českých rodinách s více dětmi se často odehrává stejný scénář: jedno dítě se stane oblíbencem jednoho nebo obou rodičů, zatímco druhé se cítí zanedbávané a nepodporované. To byl i náš případ. Všichni zbožňovali Honzu a já byla outsider. Moje matka jednou řekla
Eliška se narodila tři roky před Sárou. Jako starší sestra vždy pomáhala a podporovala Sáru všemi možnými způsoby. Na statku bylo spousta práce: domácí práce, péče o hospodářská zvířata a školní povinnosti. Dětství dívek nebylo ve srovnání s jejich vrstevníky z města vůbec snadné. Přesto je to sblížilo, dokud
