„Když se můj syn rozhodl oženit s chudou Růženou, byla jsem proti“: Netušila jsem, co nám osud přichystal

Život k nám byl vždy laskavý. Žili jsme v krásném domě v klidné čtvrti a peníze pro nás nikdy nebyly problém. Můj zesnulý manžel, Karel, byl uznávaný chirurg a náš syn Erik šel v jeho stopách a stal se také lékařem. Měla jsem velké naděje pro Erikovu budoucnost, zvláště pokud šlo o výběr životní partnerky. Chtěla jsem, aby si vzal někoho z dobře situované rodiny, někoho, kdo by odpovídal našemu společenskému postavení a přinesl do jeho života stabilitu.

Erik byl vždy poslušný syn, exceloval ve studiu a dělal nám radost. Ale když nám představil Růženu, mé srdce kleslo. Růžena byla milá a laskavá, ale pocházela z chudého prostředí. Její rodiče měli problémy s financemi a ona pracovala na několika místech, aby si mohla dovolit studium na vysoké škole. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že není pro Erika tou správnou volbou.

„Mami, miluji ji,“ řekl Erik jednoho večera, když jsme seděli v obývacím pokoji. „Růžena je všechno, co jsem kdy chtěl v partnerce. Je pracovitá, soucitná a rozumí mi.“

„Ale Eriku,“ odpověděla jsem a snažila se udržet hlas klidný, „zasloužíš si někoho, kdo ti může nabídnout více stability. Někoho, kdo pochází z podobného prostředí jako my.“

Erikova tvář ztvrdla. „Mami, nejde o peníze nebo společenské postavení. Jde o lásku a porozumění.“

Přes mé obavy si Erik vzal Růženu. Přestěhovali se do skromného bytu v centru města, daleko od luxusního životního stylu, na který byl zvyklý. Snažila jsem se být podpůrná, ale hluboko uvnitř jsem nemohla setřást pocit, že toto manželství je chyba.

Jak čas plynul, Erik a Růžena čelili mnoha výzvám. Erikova náročná práce v nemocnici ho držela dlouhé hodiny pryč a Růžena měla problémy najít stabilní zaměstnání. Jejich finanční situace se stále zhoršovala a stres začal ovlivňovat jejich vztah.

Jednoho večera přišel Erik domů vyčerpaný po dlouhé směně v nemocnici. Našel Růženu sedící na gauči s očima červenýma od pláče.

„Co se stalo?“ zeptal se a posadil se vedle ní.

„Dnes jsem přišla o práci,“ řekla Růžena třesoucím se hlasem. „Nevím, jak to zvládneme.“

Erik si povzdechl a prohrábl si vlasy. „Zvládneme to, Růženo. Vždycky to nějak zvládneme.“

Ale věci se jen zhoršovaly. Účty se hromadily a neustálý stres vedl k častým hádkám mezi nimi. Erikovo zdraví začalo trpět, jak se snažil zvládnout náročnou práci a rostoucí tlak doma.

Jedné noci jsem dostala zoufalý telefonát od Erika. „Mami, Růžena je v nemocnici,“ řekl třesoucím se hlasem. „Zkolabovala doma.“

Spěchala jsem do nemocnice s bušícím srdcem plným strachu. Když jsem dorazila, našla jsem Erika sedícího v čekárně s bledou a vyčerpanou tváří.

„Bude v pořádku,“ řekl a snažil se mě uklidnit. Ale viděla jsem strach v jeho očích.

Růžena prodělala těžký záchvat úzkosti způsobený neustálým stresem a finanční tísní. Lékaři jí doporučili klid a vyhýbání se dalšímu stresu, ale to bylo snazší říct než udělat.

Přes veškeré jejich snahy se situace Erika a Růženy nadále zhoršovala. Finanční tíseň byla pro ně příliš velká a jejich kdysi láskyplný vztah se pod tlakem rozpadl.

Jednoho večera mě Erik navštívil sám. Vypadal poraženě, ramena měl svěšená.

„Mami,“ řekl tiše, „Růžena a já jsme se rozhodli rozejít. Nemůžeme takhle dál.“

Moje srdce se pro mého syna zlomilo. Vždycky jsem pro něj chtěla to nejlepší, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že to skončí takhle.

Když Erik ten večer odešel, nemohla jsem si pomoct a přemýšlela jsem, jestli by věci byly jiné, kdyby si vzal někoho ze stabilnějšího prostředí. Ale bylo příliš pozdě na lítost. Osud rozdal své karty a my neměli jinou možnost než to přijmout.