„Kvůli Manželově Lakotě Jsme se Museli Rozvést“: Říká, že Budu Litovat, že Jsem Ho Opustila“

Karla a já jsme se seznámili na vysoké škole a od samého začátku neustále mluvil o svém snu vlastnit dům. Bylo to jeho konečným cílem, něco, co chtěl víc než cokoli jiného. Obdivovala jsem jeho ambice a odhodlání, a když jsme se vzali, byla jsem nadšená, že budeme na tomto snu pracovat společně.

Po promoci jsme oba měli slušné práce. Já pracovala jako marketingová koordinátorka a Karel byl inženýr. Rozhodli jsme se, že s našimi společnými příjmy můžeme na zálohu na dům ušetřit mnohem rychleji. Zdálo se to jako solidní plán a já byla plně zapojená.

Nicméně Karlova posedlost šetřením peněz se rychle stala neúnosnou. Kontroloval každý haléř, který jsme utratili. Zpočátku jsem si myslela, že je to jen jeho opatrnost s našimi financemi, ale brzy se to změnilo v něco mnohem extrémnějšího.

Přestali jsme chodit ven jíst, i na zvláštní příležitosti. Karel trval na tom, že můžeme vařit doma za zlomek ceny. Naše rande se změnila v noci strávené sledováním televize na našem starém, opotřebovaném gauči, protože odmítal utrácet peníze za zábavu. Dokonce navrhl, abychom zrušili naše internetové připojení, abychom ušetřili více peněz, ale to jsem už odmítla.

Karlova šetrnost zasahovala do každého aspektu našeho života. Kupoval nejlevnější potraviny, i když to znamenalo obětovat kvalitu. Naše jídla se stala nudnými a opakujícími se. Odmítal kupovat nové oblečení a já jsem si našla čas na opravování starých jen proto, aby vydržely déle. Nejezdili jsme na dovolené ani na víkendové výlety, protože Karel je považoval za zbytečné výdaje.

Snažila jsem se s ním mluvit o nalezení rovnováhy mezi šetřením na dům a užíváním si života v přítomnosti, ale nechtěl ustoupit. Byl přesvědčený, že každý ušetřený haléř nás přibližuje k jeho snu. Začala jsem se cítit jako ve vězení plném šetření.

Poslední kapkou bylo, když Karel navrhl, abychom se přestěhovali do menšího bytu, abychom ušetřili na nájmu. Náš současný byt byl už tak skromný a představa dalšího zmenšení byla nesnesitelná. Uvědomila jsem si, že Karlova posedlost šetřením peněz zcela převzala naše životy.

Cítila jsem se uvězněná a dusila jsem se. Náš vztah se stal jen o penězích a nebylo v něm místo pro lásku nebo štěstí. Nemohla jsem si představit budoucnost, kde bychom byli oba šťastní, pokud by to takto pokračovalo.

Jednoho večera, po dalším hádce o peníze, jsem Karlovi řekla, že už to nemůžu dál dělat. Nemohla jsem žít svůj život neustále obětující všechno pro budoucnost, která se zdála tak vzdálená. Byl šokovaný a zraněný, ale věděla jsem hluboko uvnitř, že to bylo správné rozhodnutí pro mě.

Krátce po tomto rozhovoru jsme podali žádost o rozvod. Karel mi řekl, že budu litovat, že jsem ho opustila, že jsem příliš snadno vzdala náš sen. Ale věděla jsem, že zůstat ve vztahu, kde peníze znamenaly víc než láska a štěstí, nestojí za to.

Když jsem se stěhovala z našeho bytu a začala znovu budovat svůj život, cítila jsem úlevu. Nebylo to snadné, ale věděla jsem, že jsem udělala správnou volbu pro své vlastní blaho. Někdy musíte pustit něco, co jste kdysi považovali za důležité, abyste našli skutečné štěstí.