„Moje Kamarádka Mě Požádala, abych Byla Kmotrou a Požadovala Velký Dar. Když Jsem Odmítla, Našla si Někoho Jiného“

Vždy jsem si cenila myšlenky být kmotrou. Pro mě je to role plná lásky, vedení a duchovní podpory. Když mě tedy moje kamarádka Jana požádala, abych byla kmotrou jejího novorozeného syna, byla jsem nadšená. Netušila jsem však, že se tato radostná událost brzy promění v bolestnou lekci o přátelství a očekáváních.

Jana a já jsme přítelkyně od vysoké školy. Sdílely jsme nespočet vzpomínek, podporovaly se navzájem v dobrém i zlém a vždy věřily, že máme jedna druhou. Když mě tedy oslovila s žádostí být kmotrou jejího syna, cítila jsem se poctěná a nadšená. Okamžitě jsem začala přemýšlet o tom, jak bych mohla být pozitivním vlivem v jeho životě.

Mé nadšení však netrvalo dlouho. Několik dní po její původní žádosti mi Jana zavolala, aby probrala nadcházející křest. Zmínila se, že je zvykem, aby kmotři dali dítěti významný dar. Souhlasila jsem, myslela jsem si, že má na mysli něco smysluplného jako šperk nebo spořicí dluhopis. Pak ale upřesnila, že očekává peněžní dar ve výši alespoň 25 000 Kč.

Byla jsem zaskočená. I když chápu, že dary jsou součástí tradice, částka, kterou požadovala, mi přišla přehnaná. Snažila jsem se vysvětlit, že si nemohu dovolit tak velkou sumu peněz, zvlášť na poslední chvíli. Nabídla jsem přispět tím, co mohu, a navrhla jiné smysluplné dary, ale Jana byla neoblomná.

Argumentovala tím, že peníze pomohou založit fond na studium pro jejího syna a že je to investice do jeho budoucnosti. I když jsem ocenila její úmysly, nemohla jsem se zbavit pocitu, že jde více o peníze než o roli kmotry. Rozhovor skončil napjatě s tím, že Jana řekla, že si to musí promyslet.

O týden později mi Jana znovu zavolala. Tentokrát byl její tón chladný a odtažitý. Oznámila mi, že našla někoho jiného, kdo bude kmotrou jejího syna—někoho, kdo splní její finanční očekávání. Byla jsem zlomená. Měla jsem pocit, že naše roky přátelství nic neznamenaly ve srovnání s penězi, které chtěla.

Snažila jsem se s ní rozumně mluvit a vysvětlit jí, že být kmotrou je o víc než jen o finančních příspěvcích. Je to o tom být tam pro dítě, nabízet vedení, lásku a podporu po celý jeho život. Ale Jana neustoupila. Řekla, že potřebuje někoho, kdo může poskytnout jak emocionální, tak finanční podporu, a protože já nemohu obojí, neměla jinou možnost než si vybrat někoho jiného.

Křest proběhl a já nebyla pozvána. Naše přátelství už nikdy nebylo stejné. Stále se občas vidíme na setkáních společných přátel, ale mezi námi je nevyřčené napětí. Je to jako bychom obě předstíraly, že je vše v pořádku, když hluboko uvnitř víme, že není.

Tato zkušenost mě přiměla zpochybnit, co přátelství opravdu znamená. Bylo naše pouto tak křehké, že ho mohly peníze rozbít? Nebo tato situace odhalila něco o Janě, co jsem si nikdy nevšimla? Ať tak či onak, je to bolestné uvědomění.

Naučila jsem se, že lidé mají někdy různé očekávání a hodnoty, dokonce i ti, které považujeme za blízké přátele. Je důležité komunikovat otevřeně a upřímně o těchto rozdílech, ale je také zásadní stát si za svými principy. I když mě mrzí, jak to dopadlo, nelituji svého rozhodnutí. Být kmotrou by mělo být o lásce a podpoře, ne o finančních transakcích.