Moje Máma Měla Pravdu: „Vždycky Mi Říkala, Že Svobodná Kamarádka Nemá Co Dělat v Našem Domě“

Když jsem vyrůstala, máma měla jedno rčení, které mi vždycky připadalo trochu staromódní: „Svobodná kamarádka nemá co dělat v tvém domě.“ Nikdy jsem pořádně nechápala, co tím myslí, a rozhodně jsem si nemyslela, že by se to mohlo týkat mého života. Ale teď, jako novopečená máma, začínám věci vidět jinak.

Jmenuji se Anna a mám kamarádku jménem Zuzana. Jsme kamarádky už od střední školy a naše pouto bylo vždycky silné. Zuzana je ten typ kamarádky, která by pro vás udělala první poslední, a vždycky tu pro mě byla v dobrém i zlém. Ale v poslední době se věci změnily.

Před šesti měsíci se mi narodil syn, Jakub. Od té doby je můj život vír bezesných nocí, přebalování a kojení. Sotva mám čas se osprchovat, natož jít do kavárny nebo se setkat s přáteli. Můj manžel, Petr, je podporující, ale pracuje dlouhé hodiny, a často zůstávám s Jakubem sama.

Zuzana je na druhou stranu stále svobodná a užívá si života. Cestuje, chodí na večírky a zdá se, že má nekonečný proud vzrušujících příběhů. Často mi píše, jestli může přijít na návštěvu a popovídat si. Zpočátku jsem byla nadšená, že budu mít společnost. Ale jak čas plynul, začala jsem si všímat změny v našem vztahu.

Jedno odpoledne přišla Zuzana, zatímco byl Petr v práci. Seděly jsme v obýváku a já se snažila zabavit Jakuba, zatímco jsme si povídaly. Zuzana začala mluvit o své poslední cestě do New Yorku a já nemohla necítit závist. Tady jsem byla, uvězněná doma, zatímco ona si plnila své sny.

Jak rozhovor pokračoval, všimla jsem si, že Zuzana často kouká na Petrovu fotku na krbové římse. Udělala pár poznámek o tom, jaké mám štěstí, že mám tak podporujícího manžela. Zpočátku jsem to přešla, ale pak řekla něco, co mi zlomilo srdce.

„Víš, Anno, kdybys někdy potřebovala pauzu, mohla bych ti s Jakubem pomoct. Myslím, že s Petrem si skvěle rozumíme a to by ti dalo trochu času pro sebe.“

Cítila jsem, jak se mi v žaludku tvoří uzel. Naznačovala snad něco? Snažila jsem se to přejít smíchem, ale semínko pochybnosti bylo zaseto. V následujících týdnech se Zuzaniny návštěvy staly častějšími a já si začala všímat drobností, které mě znepokojovaly. Často chválila Petra až příliš, nebo hledala důvody, proč se ho dotknout, když byl kolem.

Jednoho večera přišel Petr z práce domů a Zuzana už byla u nás. Byla jsem v kuchyni a připravovala večeři, když jsem slyšela, jak se smějí v obýváku. Nakoukla jsem a viděla Zuzanu sedět až příliš blízko Petra na gauči. Srdce mi bušilo a cítila jsem vlnu hněvu a zrady.

Po Zuzanině odchodu jsem Petra konfrontovala. Ujistil mě, že se nic neděje, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že něco není v pořádku. Začala jsem se od Zuzany distancovat a vymýšlela výmluvy, kdykoli chtěla přijít. Netrvalo dlouho a pochopila to a přestala se ozývat.

Teď, když tu sedím a houpám Jakuba ke spánku, nemůžu si pomoct a myslím na mámino staré rčení. Možná měla pravdu. Možná existuje důvod, proč by některé hranice neměly být překročeny. Chybí mi přátelství se Zuzanou, ale nemůžu ignorovat ten pocit, že něco nebylo v pořádku.

Život jako novopečená máma je dost izolující i bez přidaného stresu z pochybností o lidech, kterým důvěřujete. Nevím, jestli někdy budu schopná Zuzaně znovu plně důvěřovat, a to mě trápí. Ale teď se soustředím na svou rodinu a na to, aby Jakub vyrůstal v láskyplném a bezpečném domově.