„Nemůžu vystát, že můj manžel neustále půjčuje peníze svým kamarádům“: Když jsem mu to řekla, nazval mě sobeckou

Jmenuji se Jana a žiji v malém městě v Česku se svým manželem Petrem a našimi dvěma dětmi, Aničkou a Honzíkem. Oba máme běžné práce—Petr pracuje jako automechanik a já jsem zdravotní sestra v místní nemocnici. Náš život je docela typický, plný obvyklých vzestupů a pádů při výchově rodiny. Ale je tu jeden problém, který mezi námi vytváří propast: Petrova neustálá zvyklost půjčovat peníze svým kamarádům.

Všechno to začalo před několika lety, když jeden z Petrova starých kamarádů ze střední školy, Tomáš, měl těžké období. Tomáš přišel o práci a měl problémy s financemi. Petr, jako laskavý člověk, se rozhodl mu pomoci půjčkou. Tehdy jsem tomu nepřikládala velkou váhu; koneckonců, přátelé si pomáhají, že?

Ale pak se to stalo znovu. A znovu. A znovu. Zdálo se, že každých pár měsíců přišel další kamarád s nějakým smutným příběhem a Petr bez váhání otevřel naši peněženku. Zpočátku jsem se snažila být chápavá. Věděla jsem, že Petr má velké srdce a chce svým přátelům pomoci. Ale jak se půjčky hromadily a splátky nikdy nepřicházely, začala jsem být frustrovaná.

Máme dvě děti, na které musíme myslet, a naše finance jsou už tak napjaté. Každá koruna, která jde k jednomu z Petrova kamarádů, je koruna, která by mohla jít na vzdělání našich dětí nebo na naše domácí výdaje. Snažila jsem se s Petrem o tom mluvit, ale vždy mě odbyl s tím, že jeho přátelé ho potřebují a že jsem sobecká, když nechci pomoci.

Poslední kapkou bylo minulý měsíc, když Petr půjčil 20 000 Kč svému kamarádovi Davidovi. David byl vystěhován ze svého bytu a potřeboval peníze na nové bydlení. Petr se ani neporadil se mnou, než mu ty peníze dal. Když jsem to zjistila, byla jsem vzteklá. Právě jsme dostali nečekaný lékařský účet za léčbu Aniččiny astmy a snažili jsme se najít peníze na jeho zaplacení.

Konfrontovala jsem Petra a hádka rychle eskalovala. Řekla jsem mu, že musí přestat půjčovat peníze svým kamarádům a začít myslet na naši rodinu. Nazval mě sobeckou a obvinil mě z toho, že mi nezáleží na blahu jeho přátel. Hádka skončila tím, že jsme oba odešli každý jiným směrem.

Od té doby je mezi námi napětí. Sotva spolu mluvíme a když už ano, tak většinou o banálních věcech jako nákupní seznamy nebo vyzvedávání dětí ze školy. Otázka peněz mezi námi vytvořila propast, kterou se zdá nemožné překlenout.

Snažila jsem se ho přimět k tomu, aby viděl můj pohled na věc, ale on zůstává tvrdohlavě odhodlaný pomáhat svým přátelům bez ohledu na náklady pro naši rodinu. Dokonce jsem navrhla založit samostatný účet pro tyto půjčky, aby náš domácí rozpočet nebyl ovlivněn, ale on to odmítl zvážit.

Už nevím, co mám dělat. Miluji Petra, ale jeho neschopnost upřednostnit potřeby naší rodiny před problémy jeho přátel nás rozděluje. Přemýšlela jsem o tom, že bychom vyhledali poradnu, ale nejsem si jistá, jestli by byl ochoten jít. Neustálý stres a hádky mě vyčerpávají a mám obavy o dopad na naše děti.

Anička a Honzík si začali všímat napětí mezi námi a nenávidím představu, že vyrůstají v prostředí plném konfliktů. Chci najít řešení, ale pokaždé, když se snažím s Petrem o tom mluvit, skončíme další ostrou hádkou.

Cítím se uvězněná v nekonečném cyklu frustrace a zášti. Nechci přijít o své manželství, ale také nemohu dál žít takto. Něco se musí změnit, ale nevím jak to udělat.