„Nespavé hodiny a hořký recept“

Vivie byla vzhůru nespočet hodin, její mysl se hemžila vzpomínkami, které se odmítaly rozplynout ve tmě noci. Přestože na ni únavu držela jako druhou kůži, oblékla si župan a vyrazila do kuchyně. Doufala, že vaření uklidní její neklidnou duši.

Bylo téměř 3 hodiny ráno a ticho v domě bylo téměř hmatatelné, téměř útlakové. Když se pohybovala po kuchyni a shromažďovala ingredience, její myšlenky se nevyhnutelně vracely k Hynkovi. Když se poprvé setkali, zdál se být jako splněný sen – okouzlující, pozorný a vždy připravený s komplimentem. Ale jak měsíce plynuly, jeho fasáda se pomalu rozpadala, odhalující cizince pod povrchem.

Tonight, její mysl znovu přehrávala jeden večer, bod zlomu, který se nemohla zbavit. Byli na večeři u přátel a Hynek se smál trochu příliš hlasitě na vtip, který nebyl vtipný, jeho oči prohledávaly místnost s chladem, který nedosáhl jeho úsměvu. Později, když byli sami, jeho chování se úplně změnilo. Sladkost zmizela, nahrazena ostrou, řezavou kritikou, která Vivii připadala malá a nepatrná.

Zamávala hlavou, jako by chtěla rozptýlit vzpomínku, a soustředila se na úkol před sebou. Rozhodla se uvařit babiččin recept na chilli – složitou směs koření a tepla, něco, co by zapojilo všechny její smysly a možná spálilo přetrvávající hořkost jejích myšlenek.

Když cibule praskala na pánvi, její telefon vibroval. Byla to zpráva od Delilah, její nejbližší kamarádky. „Také nemůžeš spát? Chceš si promluvit?“ stálo v ní. Vivie na obrazovku zírala dlouhou chvíli, než telefon odložila stranou. Nebyla připravená mluvit, vyjádřit zmatek a bolest, které se uvnitř vířily.

Chilli pomalu bublalo na sporáku, vůně zaplňovala kuchyň. Mělo to být uklidňující, ale dnes večer to bylo jen další připomínka minulosti. Hynek toto jídlo miloval. Chválil její vaření, jeho slova vždy s nádechem, který naznačoval, že je překvapen, že něco dokáže udělat správně.

Když se hodiny blížily k 4 hodinám ráno, Vivii konečně dostihla únava. Vypnula sporák a sedla si ke kuchyňskému stolu, hlavu opřela do dlaní. Dům byl tichý, slyšet bylo jen tikání hodin a její nerovnoměrné dýchání.

Pomyslela si, že zavolá Haně, další kamarádce, která jí nabídla podporu, když od Hynka odešla. Ale co by Hana mohla udělat? Realita byla taková, že Vivie si musela poradit sama, znovu si postavit život kousek po kousku, i když každý kousek se zdál být prosycen vzpomínkami na něj.

Chilli zůstalo nedotčené. Vivie nakonec zamířila zpět do postele, první náznaky úsvitu se začaly derat okolo okenních záclon. Spánek jí možná unikal, ale nový den byl neúprosný ve svém příchodu. Ležela tam, oči dokořán, vědoma si, že sladkost, kterou kdysi s Hynkem znala, byla pryč, nahrazena drsnou, neústupnou pravdou o tom, kým ve skutečnosti byl.