„Odpusť mi,“ zašeptala. „Osud mě potrestal. Nech mě občas vidět svého vnuka.“

Lenka byla vždy ženou silných názorů a ještě silnějších slov. Svého syna, Michala, vychovávala pevnou rukou, aby z něj vyrostl muž disciplíny a respektu. Ale když se Michal oženil se Sárou, svobodomyslnou umělkyní, Lenčin svět se obrátil vzhůru nohama. Nikdy Sáru neschvalovala, považovala ji za příliš rozmarnou a nezodpovědnou pro svého syna.

Od chvíle, kdy se Sára nastěhovala do jejich rodinného domu, napětí bylo cítit ve vzduchu. Lenčina nespokojenost byla hmatatelná a nedělala žádné úsilí ji skrývat. Kritizovala každý Sáry krok, od toho jak vařila až po to, jak se oblékala. Michal, chycený mezi svou matkou a manželkou, se často ocital v nemožné situaci.

Narození jejich syna, Adama, situaci jen zhoršilo. Lenka viděla Adama jako budoucnost jejich rodiny, někoho, kdo potřebuje být správně formován a veden. Ale Sáry styl výchovy se střetával s Lenčinými tradičními názory. Hádky se staly každodenní záležitostí, Lenka často křičela, že Sára není schopná vychovávat jejího vnuka.

Jednoho večera, po zvláště vyhrocené hádce, Lenka dosáhla svého bodu zlomu. „Musíš odejít,“ křičela na Sáru. „Vezmi si své dítě a opusť tento dům!“

Michal se snažil zasáhnout, ale Lenka byla neúprosná. „Ona všechno ničí! Nezapadá sem!“

Sára, s očima plnýma slz, si sbalila pár věcí a vzala Adama do náruče. Opustila dům bez ohlédnutí zpět, její srdce zlomené odmítnutím.

Dny se změnily v týdny a týdny v měsíce. Michal se snažil udržovat kontakt se Sárou a Adamem, ale napětí bylo zřejmé. Lenčino zdraví se začalo zhoršovat a ocitla se sama v domě, který kdysi zněl smíchem a životem.

Jednoho chladného zimního večera seděla Lenka u okna a dívala se na padající sníh. Vzpomínky na Adamův smích ji pronásledovaly. Uvědomila si, že ve své touze po kontrole ztratila to nejcennější.

„Odpusť mi,“ zašeptala do prázdné místnosti. „Osud mě potrestal. Nech mě občas vidět svého vnuka.“

Ale bylo příliš pozdě. Sára se posunula dál a našla útěchu v nové komunitě, která ji i Adama přijala. Michal navštěvoval svou matku méně často, neschopen překlenout propast, která mezi nimi vznikla.

Lenka strávila své zbývající dny v samotě, pronásledována volbami, které udělala. Dům, kdysi plný snů a aspirací, nyní stál jako svědectví jejích lítostí.