„Podporuji vztah mého manžela s jeho dcerou, ale nemohu přijmout, aby s námi žila“

Jana se s Petrem seznámila na večírku společného přítele před dvěma lety. Okamžitě si padli do oka a jejich vztah rychle nabral na vážnosti. Pro Janu to byl první významný vztah a byla nadšená, že našla někoho tak starostlivého a zodpovědného jako Petr. Nicméně, Petr měl za sebou minulost—byl již jednou ženatý a měl 9letou dceru jménem Eliška z tohoto manželství.


„Když jsem se s Petrem seznámila, byl už rozvedený,“ vzpomíná Jana. „Byl velmi otevřený ohledně své minulosti a své dcery. Obdivovala jsem jeho upřímnost a způsob, jakým mluvil o Elišce. Bylo jasné, že ji velmi miluje.“

Jana neměla problém s tím, že je Petr otcem. Naopak, považovala za roztomilé, jak oddaný byl Elišce. Často trávili víkendy spolu a Petr se snažil být přítomen na všech důležitých událostech Elišky, od školních představení po fotbalové zápasy.

„Nikdy jsem nechtěla stát mezi Petrem a Eliškou,“ vysvětluje Jana. „Povzbuzovala jsem ho, aby s ní trávil co nejvíce času. Dokonce jsem se k nim připojila na některé výlety, abych ji lépe poznala.“

Věci se však zkomplikovaly, když Petrova exmanželka, Lenka, oznámila, že se stěhuje do jiného kraje kvůli pracovní příležitosti. Navrhla, aby Eliška žila s Petrem na plný úvazek, aby se vyhnula narušení jejího školního a sociálního života.

„Petr byl nadšený z myšlenky, že by Eliška žila s námi,“ říká Jana. „Ale mě zaplavila vlna úzkosti. Nebyla jsem připravena na takovou zodpovědnost.“

Jana si vždy představovala svou první zkušenost s mateřstvím se svými vlastními dětmi, ne v roli nevlastní matky pro cizí dítě. Bojovala s myšlenkou, že by Eliška žila s nimi natrvalo.

„Cítila jsem se provinile za to, že se tak cítím,“ přiznává Jana. „Ale nemohla jsem setřást pocit, že by se náš vztah drasticky změnil, kdyby se Eliška přestěhovala k nám. Obávala jsem se ztráty intimity a svobody, kterou jsme si dosud užívali.“

Petr se snažil Janu uklidnit a říkal jí, že to zvládnou a že nebude muset převzít více odpovědnosti, než je jí příjemné. Ale Jana se nemohla zbavit pocitu přetížení touto perspektivou.

„Začala jsem se emocionálně distancovat,“ přiznává Jana. „Nevěděla jsem, jak vyjádřit své obavy, aniž bych zněla sobecky nebo necitlivě.“

Napětí mezi nimi rostlo s blížícím se datem stěhování. Petr byl stále více frustrovaný Janinou neochotou, zatímco Jana se cítila uvězněná mezi láskou k Petrovi a obavami z toho, že by se stala plnohodnotnou nevlastní matkou.

„Věděla jsem, že nás to rozděluje,“ říká Jana se slzami v očích. „Ale nemohla jsem se přinutit souhlasit s něčím, na co jsem nebyla připravena.“

Nakonec bylo napětí pro jejich vztah příliš velké. Petr rozhodl, že blaho Elišky je na prvním místě, a udělal opatření, aby s ním žila na plný úvazek, i když to znamenalo konec jeho vztahu s Janou.

„Rozešli jsme se,“ říká Jana tiše. „Bylo to srdcervoucí, ale věděla jsem, že to bylo správné rozhodnutí pro nás oba. Petr potřeboval být tam pro Elišku a já jsem potřebovala být upřímná sama k sobě ohledně toho, co zvládnu.“

Jana stále často myslí na Petra a Elišku. Doufá, že se jim daří dobře a že je Eliška šťastná ve svém novém domově.

„Nelituji svého rozhodnutí,“ uzavírá Jana. „Ale to neznamená, že to není bolestivé. Někdy láska nestačí, když jsou vaše životní cesty tak odlišné.“