„Pohádala jsem se s nejlepší kamarádkou. Zeptala se, jak bych se uživila, kdybych se rozvedla s manželem? Myslím, že mi jen závidí“
Měla jsem obrovskou hádku s Lenkou včera večer a nemyslím si, že se někdy usmíříme. Můžete uvěřit, že mi řekla takové zraňující věci? Obvinila mě, že jsem finančně závislá na svém manželovi, Petrovi. Jak mohla? Má být mou blízkou přítelkyní, ale vůbec mě nechápe.
Všechno to začalo, když jsme měly náš obvyklý páteční večerní pokec u sklenky vína. Mluvily jsme o našich životech, snech a obavách. Všechno šlo hladce, dokud se Lenka najednou nezeptala: „Jano, co bys dělala, kdybys ty a Petr se rozvedli? Jak by ses uživila?“
Byla jsem její otázkou zaskočená. Nikdy jsem o rozvodu nepřemýšlela, protože Petrovi naprosto důvěřuji. Jsme spolu deset let a vždy tu pro mě byl. Řekla jsem Lence, že se tím nemusím trápit, protože máme s Petrem silný vztah.
Ale Lenka tam neskončila. Pokračovala a řekla, že žiji v pohádce a že jsem naivní myslet si, že naše manželství vydrží navždy. Řekla, že jsem nezodpovědná tím, že nemám práci nebo záložní plán. Dokonce mě nazvala „zlatokopkou“ za to, že spoléhám na Petrovy příjmy.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. Lenka mě vždy podporovala, nebo jsem si to alespoň myslela. Ale teď to vypadalo, jako by mě napadala za mé životní volby. Snažila jsem se jí vysvětlit, že máme s Petrem dohodu. On pracuje a já se starám o dům a naše dvě děti. Je to partnerství, které nám funguje.
Ale Lenka neposlouchala. Stále trvala na tom, že dělám obrovskou chybu tím, že nemám vlastní kariéru. Řekla, že ženy by měly být vždy finančně nezávislé, i když jsou vdané. Řekla mi, že dávám špatný příklad svým dcerám tím, že nepracují.
Byla jsem rozzuřená. Jak se opovažuje soudit mě a mé volby? Řekla jsem jí, že ne každá žena potřebuje pracovat, aby se cítila naplněná. Některé z nás nacházejí naplnění v péči o rodinu a podpoře svých manželů. Řekla jsem jí, že mi jen závidí, protože má problémy se svou vlastní kariérou a osobním životem.
Lenka mé slova nepřijala dobře. Obvinila mě z toho, že jsem sobecká a krátkozraká. Řekla mi, že žiji v bublině a jednoho dne praskne a zůstanu s ničím. Vyšla z mého domu a nechala mě v slzách.
Od té noci jsem od Lenky neslyšela a upřímně nevím, jestli chci. Její slova mě hluboce ranila a stále se snažím zpracovat všechno, co řekla. Část mě přemýšlí, jestli na jejích slovech není něco pravdy. Možná jsem naivní tím, že nemám práci nebo záložní plán.
Ale jiná část mě věří, že Lenka jen projektuje své vlastní nejistoty na mě. Vždy byla ambiciózní a kariérně orientovaná, ale také byla nešťastná ve svém osobním životě. Možná mi závidí stabilitu a štěstí, které mám s Petrem.
Nevím, co budoucnost přinese pro mě a Petra, ale vím jistě, že mu naprosto důvěřuji. Vybudovali jsme spolu život a jsem hrdá na roli, kterou hraji v naší rodině. Možná se jednoho dne vrátím do práce, ale prozatím jsem spokojená s tím, jak věci jsou.
Co se týče Lenky, doufám, že najde štěstí, které hledá. Ale nejsem si jistá, jestli naše přátelství přežije tuto hádku. Někdy lidé od sebe odrůstají a možná je to právě to, co se děje s námi.