„Řekl jsem ti to jen jednou, a ty jsi to nepochopila. Teď opusť můj dům navždy,“ zavrčel Jakub

Magdaléna byla vždy oddanou manželkou a matkou. Když ji její manžel, Evžen, zradil s jinou ženou, její svět se zhroutil. Bolest byla nesnesitelná, a aby se s ní vyrovnala, vložila veškerou svou lásku a energii do svého syna, Jakuba. Obětovala svůj osobní život, své sny a své štěstí, vše pro svého jediného syna.

Jakub byl její všechno. Účastnila se každé školní akce, pomáhala mu s domácími úkoly a zajišťovala, aby měl vše, co potřeboval. Myslela si, že tím, že mu dá veškerou svou lásku, zaplní prázdnotu, kterou zanechala Evženova zrada. Ale jak Jakub rostl, začal se cítit dusený matčinou přehnanou láskou a pozorností.

Jednoho večera přišel Jakub domů pozdě z večírku. Magdaléna na něj čekala v obývacím pokoji, její tvář byla maskou starostí a hněvu. „Kde jsi byl?“ vyžadovala. „Měla jsem o tebe strašný strach!“

Jakub protočil oči. „Už nejsem dítě, mami. Umím se o sebe postarat.“

Magdaleniny oči se zalily slzami. „Jen chci, abys byl v bezpečí. Jsi všechno, co mi zbylo.“

Jakub si povzdechl, vyčerpaný. „Řekl jsem ti to jen jednou, a ty jsi to nepochopila. Teď opusť můj dům navždy,“ zavrčel.

Magdaléna byla ohromená. Vzdala se všeho pro Jakuba, a teď ji vyhazoval ze svého života. Cítila, jak se jí zmocňuje vlna zoufalství. Neměla nikoho jiného, neměla kam jít. Celý svůj život postavila kolem svého syna, a teď ji odmítal.

S těžkým srdcem si Magdaléna sbalila věci a opustila dům. Bloudila ulicemi, cítila se ztracená a osamělá. Neměla přátele, neměla rodinu, na kterou by se mohla obrátit. Izolovala se od všech, myslela si, že Jakub je vše, co potřebuje. Ale teď si uvědomila, jak moc se mýlila.

Magdaléna našla malý, špinavý motel a ubytovala se. Seděla na posteli, zírala na stěny a cítila tíhu své osamělosti. Vzdala se všeho pro svého syna, a teď neměla nic. Cítila hluboký pocit lítosti a smutku. Ztratila sama sebe ve své lásce k Jakubovi, a teď ztratila i jeho.

Dny se měnily v týdny a Magdaléna se snažila najít způsob, jak jít dál. Snažila se kontaktovat Jakuba, ale ten ignoroval její hovory a zprávy. Cítila hluboký pocit zrady a opuštění. Obětovala pro něj tolik, a teď o ni nestál.

Magdalenino zdraví se začalo zhoršovat. Přestala jíst, přestala se o sebe starat. Cítila, že nemá důvod pokračovat. Ztratila vše, na čem jí záleželo. Jednoho večera se zhroutila ve svém motelovém pokoji, její tělo bylo slabé a křehké. Byla převezena do nemocnice, ale bylo už pozdě. Její srdce to nevydrželo, zlomené tíhou jejího smutku a osamělosti.

Jakub přijal zprávu o matčině smrti s mixem šoku a viny. Odsunul ji pryč, aniž by si uvědomil hloubku její lásky a oběti. Cítil hluboký pocit lítosti, věděl, že byl příčinou její bolesti. Ale bylo už pozdě na nápravu. Magdaléna byla pryč a on musel žít s následky svých činů po zbytek svého života.