„Vyhodila jsem manželovu tetu: Její drzost neznala mezí“

Když jsme se s Honzou vzali, byla to malá, intimní ceremonie. Měli jsme jen pár blízkých přátel a rodinných příslušníků, ale ne všichni mohli přijít. Jednou z významných absencí byla Honzova teta Lenka, která byla v té době na cestách v zahraničí. Slyšela jsem o ní hodně od Honzy a jeho rodiny, ale nikdy jsem ji osobně nepotkala.

Několik měsíců po naší svatbě dostal Honza telefonát od své matky. „Lenka je zpátky ve městě a opravdu tě chce poznat,“ řekla. „Koneckonců, byla v zahraničí, když jste se s Honzou vzali a nemohla se zúčastnit vaší svatby!“ Byla jsem nadšená, že konečně poznám tuto ženu, která se zdála být tak důležitou součástí Honzova života.

Domluvili jsme se, že Lenka přijde na večeři jednoho sobotního večera. Celý den jsem strávila přípravou speciálního jídla, chtěla jsem, aby bylo všechno dokonalé. Když Lenka dorazila, zpočátku se zdála být příjemná. Pevně objala Honzu a mě zdvořile usmála. Ale jak večer pokračoval, začaly se ukazovat její pravé barvy.

Začalo to malými poznámkami. „Ach, tohle jsi neudělala od základu?“ zeptala se, když ochutnala polévku, kterou jsem připravila. „Já si vždycky dělám vlastní vývar.“ Přeslechla jsem to, myslela jsem si, že se jen snaží vést konverzaci. Ale pak začala kritizovat všechno. Dekoraci našeho domova, způsob, jakým jsem se oblékala, dokonce i způsob, jakým jsem mluvila.

„Honzo, mohl jsi si vybrat mnohem lépe,“ řekla v jednom okamžiku a podívala se přímo na mě. „Myslím, že je milá, ale není přesně to, co jsem pro tebe očekávala.“ Cítila jsem, jak mi tváře rudnou studem a hněvem. Honza se snažil změnit téma, ale Lenka to nechtěla nechat být.

Jak večer pokračoval, její komentáře byly stále více a více zraňující. Kritizovala mé vaření, mé kariérní volby a dokonce i mou rodinu. „Slyšela jsem, že tvoji rodiče jsou rozvedení,“ řekla s posměchem. „To muselo být pro tebe těžké. Není divu, že jsi tak… nejistá.“

Nemohla jsem to už vydržet. „Lenko, to stačí,“ řekla jsem a snažila se udržet hlas klidný. „Od chvíle, kdy jsi přišla do dveří, jsi byla jen drzá. Pokud nemůžeš být slušná, musíš odejít.“

Lenka vypadala na chvíli šokovaně, pak se jí tvář zkřivila do posměchu. „Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit,“ vyprskla. „Jsem rodina. Nemůžeš mě jen tak vyhodit.“

Ale já to udělala. Vstala jsem a otevřela přední dveře. „Odejdi,“ řekla jsem pevně. „Teď hned.“

Lenka vyběhla ven a pod vousy si mumlala něco o tom, jak jsem nevděčná. Honza vypadal rozpolcený mezi hněvem a studem. „Omlouvám se,“ řekl tiše poté, co odešla. „Nevěděl jsem, že bude taková.“

Ale škoda už byla napáchána. Večer, který nás měl sblížit, mezi nás vrazil klín. Honzův vztah s jeho tetou byl napjatý a já se cítila provinile za způsobení napětí v jeho rodině. Ale nemohla jsem litovat toho, že jsem se postavila za sebe.

V následujících týdnech jsme se s Honzou snažili incident překonat, ale visel nad námi jako temný mrak. Pokaždé, když jsme se pohádali, přišla řeč na Lenku jako připomínka toho strašného večera.

Na konci naše manželství nevydrželo ten tlak. Rozešli jsme se o rok později a i když bylo mnoho faktorů vedoucích k našemu rozchodu, nemohla jsem si pomoct a myslela jsem si, že návštěva Lenky byla začátkem konce.