Než začneš mluvit špatně o druhých, proceď svá slova třemi síty – Moudrá lekce z české vesnice

„Jak jsi mohl, Karle?“ ozvalo se z úst mého kamaráda Petra, když jsme stáli uprostřed naší malé vesnice. Jeho oči byly plné zklamání a já cítil, jak se mi srdce svírá. Všechno to začalo jedním nevinným rozhovorem v místní hospodě U Tří lip.

Seděl jsem u stolu s několika známými, když se ke mně naklonil starý pan Novák, místní duchovní rádce. „Slyšel jsi to o Petrovi?“ začal jeden z mužů u stolu. Chtěl jsem se přidat k rozhovoru, ale pan Novák mě zastavil. „Počkej, Karle,“ řekl tiše, „než něco řekneš, proceď to třemi síty.“

Zarazil jsem se a podíval se na něj nechápavě. „Třemi síty?“ zopakoval jsem.

„Ano,“ přikývl pan Novák. „První síto je pravda. Je to, co chceš říct, skutečně pravda?“

Zamyslel jsem se. „No, slyšel jsem to od Franty…“

„Takže nevíš jistě,“ přerušil mě pan Novák. „Druhé síto je laskavost. Je to, co chceš říct, laskavé?“

Znovu jsem se zamyslel. „Asi ne,“ přiznal jsem.

„A třetí síto je užitečnost,“ pokračoval pan Novák. „Je to, co chceš říct, užitečné?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Ne, asi ne.“

Pan Novák se usmál a poklepal mě po rameni. „Tak proč to říkat vůbec?“

Tato slova mi zůstala v hlavě jako ozvěna. Přemýšlel jsem o tom celou cestu domů a uvědomil si, jak často mluvím bez rozmyslu. Slova mají moc zraňovat i léčit, a já si uvědomil, že bych měl být opatrnější.

Následující den jsem se rozhodl navštívit Petra a omluvit se mu za to, že jsem vůbec uvažoval o šíření klepů. Když jsem dorazil k jeho domu, čekal mě tam s vážným výrazem.

„Karle,“ začal Petr, „slyšel jsem, že jsi o mně něco říkal v hospodě.“

Cítil jsem, jak mi rudnou tváře. „Petře, omlouvám se,“ řekl jsem upřímně. „Byl jsem hloupý a nechal jsem se unést řečmi ostatních. Pan Novák mi ale otevřel oči a já si uvědomil svou chybu.“

Petr chvíli mlčel a pak se usmál. „Vím, že jsi dobrý člověk, Karle. Jen si pamatuj, že slova mohou být jako meč – mohou zraňovat i chránit.“

Od té doby jsem se snažil žít podle tří sít pana Nováka. Každé slovo, které vyšlo z mých úst, jsem nejprve prohnal těmito třemi otázkami: Je to pravda? Je to laskavé? Je to užitečné?

Život ve vesnici se změnil k lepšímu. Lidé si začali více vážit jeden druhého a klepy pomalu mizely z našich rozhovorů. Naučili jsme se vážit si pravdy a laskavosti nad vším ostatním.

Někdy se ptám sám sebe: Kolik bolesti bychom si mohli ušetřit, kdybychom všichni používali tři síta pana Nováka? Možná bychom žili ve světě plném porozumění a míru.