„Má bývalá tchyně právo navštívit své vnouče?“: Otázka loajality

Jana si vždy udržovala korektní vztah se svou bývalou tchyní Alenou, i po bouřlivém rozvodu s Pavlem. Když Alena vyjádřila přání navštívit Terezu na její druhé narozeniny, Jana neměla důvod odmítnout. Pavel se mezitím vzdálil a snažil se o kontakt se svou dcerou jen minimálně, zatímco Alena nadále projevovala lásku a podporu.

V den Tereziných narozenin přišla Alena s náručí plnou dárků – plyšovým medvídkem, sadou barevných pohádek a malou obálkou s penězi na Terezin spořicí účet. Den byl jasný a svěží, ideální na procházku, takže Jana, Tereza a Alena zamířily do místního parku.

Během procházky Alena vzpomínala na staré časy, na dobu, kdy byla Tereza ještě miminko, a jak rychle čas uběhl. Jana poslouchala a zdvořile přikyvovala, i když cítila zášť vůči Pavlově nepřítomnosti. V pozdním odpoledni se vrátily domů, a právě tehdy se atmosféra změnila.

Zatímco Tereza si hrála s novými hračkami v obývacím pokoji, Alena změnila chování, když pomáhala Janě připravit v kuchyni svačinu. Rozhovor se stočil k Pavlovi a Alena začala Janu kritizovat za způsob, jakým zvládla rozvod. „Víš, Jano, Pavel by možná byl více přítomen, kdybys nebyla tak striktní ohledně dohody o péči,“ poznamenala Alena ostrým tónem.

Jana byla zaskočena. „Aleno, vždycky jsem Pavla povzbuzovala, aby trávil čas s Terezou. On je ten, kdo se ani neukáže, i když slíbí, že přijde.“

Alena pokrčila rameny, „Mohla jsi být více vstřícná. Dítě potřebuje svého otce.“

Obvinění Jana zasáhlo a cítila, jak se jí zvedá hladina vzteku. „Tvrdíš, že je to moje vina? Že jsem důvod, proč si Pavel nepamatuje narozeniny své dcery?“

Atmosféra v místnosti se stala napjatou a dřívější teplo vyprchalo. Alena povzdechla, „Jen si myslím, že to mohlo být jinak, to je vše.“

Janin hlas byl pevný, „Udělala jsem vše, co jsem mohla, aby jejich vztah fungoval. Pavlova nezájem není něco, co bych mohla ovlivnit.“

Rozhovor skončil náhle, když se Alena rozhodla, že je čas odejít. Návštěva, která začala smíchem a vzpomínkami, skončila chladným rozloučením. Poté, co Alena odešla, Jana seděla, cítíc směsici hněvu a smutku. Doufala, že i přes rozvod by mohli stále fungovat jako rodina pro dobro Terezy. Ale Aleniny slova jí v hlavě rezonovala, zasévala pochybnosti o jejích rozhodnutích.

Když se setmělo, Jana uložila Terezu do postele, radost dne byla zastíněna následky večera. Věděla, že odteď budou věci jiné. Návštěva Aleny otevřela staré rány, které se ještě plně nezahojily, a Jana si uvědomila, že vyrovnávání se s těmito složitými rodinnými dynamikami bude náročnější, než předpokládala.