„Tchynin ‚geniální‘ plán: Dejte jí naše úspory a ona odkáže svůj dům naší dceři“

Vždy jsem byla vášnivá pro svou kariéru. Když jsem zjistila, že jsem těhotná s Emou, byla jsem nadšená, ale také nervózní z toho, jak budu zvládat práci a mateřství. Moje mateřská dovolená byla vír bezesných nocí a nekonečných výměn plenek, ale po celou dobu jsem myslela na den, kdy se budu moci vrátit do práce.

Jak se blížil konec mé dovolené, můj manžel Jan a já jsme čelili dilematu: kdo se postará o Emu? Zvažovali jsme jesle, ale chtěli jsme počkat, až bude o něco starší, kolem tří a půl let. Najmutí chůvy se zdálo jako nejlepší možnost, ale bylo to drahé. Už tak jsme napínali náš rozpočet kvůli novým výdajům na dítě.

Jednoho večera, během rodinné večeře, Janova matka Lenka navrhla to, co nazvala „geniálním“ nápadem. Navrhla, abychom jí dali naše úspory a na oplátku by odkázala svůj dům Emě ve své závěti. Lenkův dům byl na skvělém místě a měl značnou hodnotu. Na první pohled to vypadalo jako výhodná situace pro obě strany.

Lenka vysvětlila, že neplánuje žít ve svém domě navždy. Chtěla se nakonec přestěhovat do domova pro seniory a myslela si, že toto uspořádání by prospělo všem. Jan byl okamžitě pro tento nápad. Slepě důvěřoval své matce a viděl to jako příležitost zajistit Emě budoucnost.

Já jsem však měla pochybnosti. Připadalo mi riskantní předat naše těžce vydělané úspory bez jakýchkoli právních záruk. Ale Jan mě ujistil, že jeho matka by nás nikdy nezradila. Po několika vášnivých diskusích a bezesných nocích jsem neochotně souhlasila.

Převedli jsme naše úspory na Lenkův účet a začali plánovat Emu budoucnost. Po nějakou dobu se zdálo, že vše probíhá hladce. Lenka dokonce začala hledat domovy pro seniory.

Nicméně, jak měsíce plynuly, Lenkův postoj se začal měnit. Stala se stále více vyhýbavou vždy, když jsme zmínili téma jejího stěhování nebo aktualizace závěti. Začala trávit více času doma a méně času s námi. Bylo to, jako by na naši dohodu úplně zapomněla.

Jednoho dne Jan obdržel telefonát od své sestry Sáry. Byla rozzuřená a obvinila nás z pokusu o podvod na jejich matce ohledně jejího domu. Zřejmě Lenka Sáře řekla, že jsme ji do této dohody nutili a že se cítí v pasti. Jan byl zdrcený. Nemohl uvěřit, že by jeho matka něco takového řekla.

Snažili jsme se s Lenkou situaci konfrontovat, ale ona všechno popřela. Tvrdila, že nikdy neměla v úmyslu se odstěhovat a že jsme její úmysly špatně pochopili. Bylo jasné, že neměla v úmyslu dodržet naši dohodu.

Náš vztah s Lenkou se rychle zhoršil. Rodinná setkání se stala napjatými a nepříjemnými. Jan byl zlomený zradou své matky a já jsem se cítila provinile za to, že jsem kdy souhlasila s tímto plánem.

Na konci jsme zůstali jen s rozbitou důvěrou a finanční zátěží. Museli jsme sáhnout do našeho pohotovostního fondu, abychom pokryli náklady na najmutí chůvy pro Emu. Sen o zajištění její budoucnosti Lenkovým domem byl zničen.

Když se ohlédnu zpět, přála bych si, abychom důvěřovali svým instinktům a vyhledali právní radu před tím, než jsme učinili tak významné rozhodnutí. Tato zkušenost nás naučila bolestivou lekci o důležitosti jasné komunikace a právních záruk v rodinných dohodách.