Jednoho večera jsem už nevydržela a požádala svého manžela, aby mi platil za péči o naši dceru. Tím jsem spustila lavinu emocí, hádek a otázek, které jsme si nikdy předtím nepoložili. Můj příběh je o tom, jak těžké je být matkou na plný úvazek a jak málo si toho ostatní často váží.
Jmenuji se Petra a od chvíle, kdy se ke mně a mému manželovi nastěhovala moje maminka, se můj život obrátil vzhůru nohama. Měla nám pomáhat s malou dcerkou, ale místo toho se mezi mnou a manželem začaly hromadit hádky a napětí. Každý den bojuji s pocitem viny, bezmoci a otázkou, jestli jsem dobrá dcera i manželka.
Jmenuji se Věra a celý život jsem se snažila být pro svou rodinu oporou. Teď, když jsem v důchodu, jsem doufala, že budu svému vnukovi Matějovi blíž, ale místo toho mezi mnou a mou snachou Lenkou vyrostla neviditelná zeď. Příběh o tom, jak těžké je najít své místo v rodině, když vás někdo začne vnímat spíš jako hrozbu než jako pomoc.
Jmenuji se Josef a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu sedět sám v prázdném bytě a přemýšlet, kde jsem udělal chybu. Vnučka Ela byla světlem mého života, dokud ji ze dne na den neodvezl můj zeť Tomáš s tvrzením, že ji špatně krmím. Teď se ptám sám sebe, jestli za tím nebylo něco víc než jen jídlo – třeba peníze nebo nevyřčené křivdy.
Přestože rozvod mého manžela byl dokončen před třemi lety, můj tchán stále lpí na myšlence, že by se měl znovu spojit se svou bývalou manželkou. Přítomnost jejich společného dítěte posiluje jeho odhodlání, což způsobuje napětí v naší současné rodinné dynamice.
„Mami, chci odejít. Chci bydlet s tátou.“ To prohlásil můj šestiletý syn, Michal, když si pevně obouval boty a nasazoval čepici. Zabalil si všechny své hračky, knihy a oblečení. Po posledním rozloučení s naším psem, kterému řekl, ať nedělá žádné hlouposti, jsem si uvědomila, že to Michal myslí vážně. Už jsou to více než tři roky, co jsem se rozvedla s jeho otcem.
Minulý týden oslavila moje dcera Tereza druhé narozeniny. Na rozdíl od jejího otce Pavla, který si tento významný den úplně zapomněl, si ho pamatovala jeho matka, Alena, a chtěla přijít na návštěvu. Řekla jsem jí, že může přijít; co by se mohlo stát? Přinesla peníze, hračku a nějaké sladkosti. Šli jsme na procházku do parku a pak zpět k mému domu. To byl moment, kdy se věci začaly komplikovat, postěžovala si třicetiletá Jana.
Miluji svou práci tak, jak ji miluji, odpočet do konce mateřské dovolené začal ve chvíli, kdy jsem se s ní rozloučila, plná touhy vrátit se k povinnostem, ale bez představy, jak se postarat o naši malou poklad, Jasmínu. Doufala jsem, že nástup do školky odložíme až na tři a půl roku, což mě a mého manžela, Michala, přimělo zvážit možnost najmout chůvu. Drahá možnost, ale pak přišel nečekaný návrh od mé tchyně, Heleny.
